Zhluboka Dýchej

(27) ,,To je svině."

Dan vykopne dveře. Pousměju se. Všichni ustoupí na bok. Tess konečně pustí můj krk a já se můžu nadechnout. Kouknu znova do dveří a uvidím za Danem i Samuela, Toma a Dennyho. Vážně mě přišli zachránit.
,,Ty mrcho." Dan jde rychlým krokem k Tess.
Ta začne couvat do zadu, až narazí na zeď.
,,Holky nemlátim, ale kdyby jo, skončila bys okamžitě na zemi." Vrhne na ni vražedný pohled.
,,Hej!" Strčí do Dana Rick.
Dan ho odžduchne pryč.
,,Nech to na mně." Řekne Tom a sevře Ricka kolem krku.
Denny mě běží rozvázat.
,,Ahoj." Potichu ho pozdravím a usměju se.
Samuel vrhne pohled na Bena. Ten se ale drží v ústraní, nejspíš nechce konflikty. V místnosti jsou ještě další dvě holky, ale ty jen stojí bokem a sledují celou situaci.
,,S tebou si to vyřídím později!" Zakřičí na Tess Dan a jde pomoc Dennymu s rozvazováním lan.
,,Asi budem potřebovat nůž." Řekne Denny.
Samuel přikývne a odejde z místnosti.
,,Co to máš na hlavě?" Prohlíží si mě.
,,To teď neřeš." Odpovím a usměju se.

Během chvilky je zase zpátky. ,,Tady ho máte borci."
Přeříznou lana. Konečně jsem volná. Dan mě vezme do náruče.
,,Zvládla bych to i sama." Pošeptám mu. Usměje se a nese mě pryč. Kluci jdou hned za námi. Nasedneme do auta. Všichni si oddychnou.
,,Čekal jsem nějakou rvačku." Zasměje se Samuel.
,,Buď rád, že jsme ji vůbec našli." Odpoví Tom.
,,Máš pravdu, ale přišlo mi to moc jednoduchý." Nastartuje.
,,Počkat! Můj telefon." Prohlížím si kapsy.
,,Jdu tam." Dan vyběhne z auta.
,,Sám?" Zeptám se.
,,Se mnou." Vyběhne za ním Samuel.
Vykouknu z auta...

,,To je svině." Řeknu když uvidím Tess ve dveřích s mým mobilem v ruce.
Vší silou s ním hodí o schodky před domem. Vystoupím z auta a jdu k ní. Dan do ní žduchne. Zrychlím krok. Samuel se mezitím snaží sesbírat můj telefon. Znovu do ní žduche. Tess zakopne o rám dveří a spadne. Už jsem skoro u nich. Dan se postaví přímo nad ni.
,,Dane to stačí!" Zakřičím a konečně doběhnu k nim.
Chytne ji pevně za triko.
,,Nech Vanes na pokoji! Je ti to jasný!" Zakřičí.
Nic neodpoví jen se škodolibě usměje. Odhodí ji.
,,Pojď." Zatáhnu ho za ruku.
Chvíli se na ni ještě vražedně dívá a pak společně odejdeme do auta.

,,Tohle je všechno co zbylo." Samuel mi podá můj telefon.
,,Díky." Odpovím. Stejně si budu muset koupit nový, tento je úplně na sračku. Dan si sedne zamnou dozadu.
,,Můžem?" Zeptá se Tom.
,,Jo." Řeknu.
Šlápne na plyn. Konečně pryč od tohohle místa.
,,Co to je?" Dan si prohlíží mojí hlavu a opatrně sundává ubrousky. Ben jich tam naplácal strašně moc, takže to chvíli trvá. Asi od 5. obrousku se začnou zabarvovat od krve.
,,Panebože." Povzdechne si Dan, když sundá poslední 2.
Ostatní se otočí, aby se podívali.
,,Jedem s tím do nemocnice." Tom se opět začne věnovat volantu.
,,Co tam mám?" Znervózním.

Všichni chvíli mlčí.
,,Ehmm trochu krve." Prolomí ticho Denny.
,,A proto musíme jet do nemocnice?" Nevěřícně se na něj podívám.
Skloní hlavu.
,,Pamatuješ si, co se dělo?" Zeptá se mě Dan.
Povím jim všechno, co si pamatuju.
,,To by vysvětlovalo tu ránu." Řekne Samuel po tom, co vše dořeknu.
,,Jsme tady!" Zavolá Tom.
,,Dobře, motá se ti hlava nebo něco?" Dan mi pomůže ven z auta.
,,Jen trochu." Odpovím a chytnu se ho kolem ramen. Dojdeme do čekárny.
,,K doktorce s ní půjdu jen já." Oznámí Dan ostatním.
Ti přikývnou.
Ze dveří vyleze doktorka. Rozhlídne se po čekárně. Hned jakmile nás uvidí, zavolá, aby jsme šli.

Sednu si na židli.
,,Mohu se slečno zeptat, co se stalo?" Dan ustoupí na bok a nechá doktorku, aby si mě prohlédla.
,,Napadli mě a udeřili skleněnou vázou do hlavy. Můj přítel mě ráno našel a odvezl do nemocnice." Odpovím.
,,Takže skleněná váza říkáte?"
,,Ano." Přikývnu.
,,Možná to bude nepříjemné, ale musím ránu prohlédnou, je dost možné, že v ní zůstaly střepy."
Připraví si zdravotní pomůcky. Sleduju jak na tácek vedle, odkládá malé střípky. Udělá se mi trochu zle. Pak odloží pinzetu a natáhne se pro dezinfekci.
,,Teď to bude štípat." Informuje mě a pomalu lije dezinfekci do rány.
Tvářím se neutrálně, ale bolí to jak prase.

Nakonec ještě vyčistí ránu dokola a zašije ji pár stehy.
,,Kdyby byly nějaké problémy, raději přijeďte, jinak až na vytahování stehů." Přiloží mi na hlavu obvazový polštářek a položí na něj mojí ruku.
,,Chvíli si to takto držte, ale klidně to potom můžete odkrýt, rána by měla dýchat."
,,Děkuju." Odpovím a postavím se. Zamotá se mi hlava, Dan mě naštěstí stihne chytnout.
,,Děkujeme, nashledanou." Podepře mě a vrátíme se za ostatníma do čekárny.
,,Tak co?" Všichni se postaví kolem mě.
,,Už dobrý." Odpovím a snažím se sama jít, zase se mi zamotá hlava.
,,No moc dobrý ne." Usměje se Dan a vezme mě do náruče. Obmotám si kolem něj ruce a odejdeme k autu.

Zavezou mě před dům. Vystoupím z auta. Dan mi přiběhne na pomoc.
,,Neboj už jsem doma." Zasměju se.
,,Snad si nemyslíš, že tě nechám samotnou po tom, co se stalo." Odpoví s úsměvem. Vezme mě do náruče a nese mě pryč.
,,Ahoooj!" Zavolám na kluky.
Postaví mě před dveře.
,,Máš klíče?" Prohlédnu si kapsy.
,,Ne."
To mi neříkejte, že se budeme muset hrabat oknem. Znovu překontroluju kapsy. Zachrastí klíče, ale né v mojí kapse... za dveřmi.
,,Kurva rodiče už jsou doma." Špitnu.
V ten moment otevře mamka dveře...