Zhluboka Dýchej

(14) ,,Mám svolení?"

Odtrhnu zrak od sochy a nakouknu za roh. Stojí tam Dan. Usměju se a jdu za ním. Opře mě o stěnu a začneme se líbat. Odtáhnu se.
,,Tady ne, nech si to napozději." Podívám se mu do očí a začnu si hrát s jeho vlasama.
,,Přijdeš večer?" Zeptá se.
,,Možná." Odpovím, políbím ho a vrátím se zpět k nějakému obrazu. Učitelé nás zavolají zpátky. Dojedeme na naše ubytování a čeká nás večeře.
,,Po večeři máte volno do půl 11. Pak budou všichni na svých pokojích!"
Jako kdyby nás neznali, nikdo tohle stejně nedodržuje. S holkama kecáme na pokoji. Cinkne mi zpráva.

Dan: Přijdeš?

Já: Ok, ale musím to říct holkám.

Dan: Klidně je vem sebou.

,,Jdeme za klukama?" Zeptám se jich.
,,Že váháš." Odpoví a obě bleskurychle vstanou.
Kluci mají pokoj hned naproti. Zaklepeme.
,,Čau holky." Pootevře dveře Tom.
,,Račte vstoupit děvčata a vyberte si postel." Usměje se a pozve nás dál.
,,Nazdaaar!" Pozdraví i Sam s Danem.
,,No ahoooj!" Odpovíme všechny zarás. Já si lehnu bez přemýšlení za Danem. Holky chvíli váhají, pak se rozdělí. Maya si lehne za Tomem a Sally za Samuelem. Všichni si společně povídáme. Cítím jak mě Dan hladí po stehně. Nakloním se k jeho uchu a pošeptám mu. ,,Kde máš Ket?" Zvednu obočí a čekám co z něj vyleze.
,,Nejsme spolu už celkem dlouho, takže mě to nezajímá." Chytne mě za tvář a políbí na rty.

,,Všichni na své pokoje!" Zakřičí jedna z učitelek.
,,Jako vážně!" Odpoví otráveně holky. Zvedneme se a odklidíme se na svůj pokoj.
,,Ty učitelky to vždycky musí všechno posrat!" Zakřičím, když zaklapneme dveře od našeho pokoje.
Jdeme se nachystat do postele. Před spaním si ještě chvíli povídáme, pak holky usnou. Já ale rozhodně nemám v plánu jít spát. Hlavu mám zase plnou Dana. Sednu si k oknu a pozoruju noční oblohu. Cinkne mi zpráva. Natáhnu se pro mobil.

Dan: Spíš?

Já: Ne ale holky už jo.

Dan: Nechceš přijít? Borci už taky spí.

Já: Ok zkusím to. Mám klepat?

Dan: Nemusíš.

Potichu se plížím po chodbě. Kdyby ta podlaha tak hrozně nevrzala všechno by bylo jednoduší. Podaří se mi dostat k jejich pokoji. Slyším jak jde někdo po schodech. Rychle vklouznu za dveře. Jestli mě tu načapou učitelé je dost možný, že pojedu domů.
,,Ahoj Vanes." Pošeptá Dan.
,,Ahoj." Odpovím a snažím se ve tmě najít jeho postel.
Konečně se mi to povede. Lehnu si za ním a on mě přikryje peřinou.
,,Teď máme čas dohnat to muzeum." Pošeptá.
,,Máš pravdu." Sednu si na něj obkročmo, jednu ruku mu položím na krk a začneme se líbat. Během chvilky se přetočíme. Ležím a on je nademnou. Drobnými polibky sjíždí od krku až dolů ke břichu. Předtím než pokračuje dál zvedne hlavu.
,,Mám svolení?" Zeptá se.
Srdce mi buší jako o závod. Přikývnu a on pokračuje níž...

Najednou se ozve chichotání. Dan přestane a oba si sedneme.
,,Sorry lidi nechtěl jsem vás vyrušit, ale už se to nedalo vydržet."
,,Same já tě jednou vážně podřežu!" Řekne Dan naštvaně, ale pak se všichni začneme smát.
,,Přísahám, že příště budu držet hubu!"
,,To ti radim kámo." Zpátky si lehneme, ale dál už se jen obímáme.

,,Budíček!" Zakřičí na chodbě učitelka. Okamžitě se probudím. Kluci ještě spí. Vezmu telefon a plížím se ke dveřím. Pootevřu dveře a nakouknu jestli venku nikdo nestojí. Nikdo nikde. Vyběhnu směrem k našemu pokoji. Podlaha zavrže asi 10x, ale teď už je to stejně jedno. Konečně zpět na svém pokoji. Holky už jsou vzhůru a podezíravě se na mě podívají.
,,Někdo to bez něj nemohl vydržet ani přes noc..." Zvedne Maya obočí a pousmejě se.
,,Je tomu tak." Odpovím a začnu se převlékat.

Seběhneme dolů na snídani. Učitelé zase vyřvávají informace.
,,Dnes nás čeká celodenní výlet do přírody, takže holky nechci vidět v žádných šatičkách ani sukýnkách. Vemte si obuv do lesa, ať pak neprskáte, že jsou vaše značkové boty celé od bahna!"
,,Pití a svačinu si vyzvednete tady v jídelně!"
Nacpeme snídani do sebe a jdeme se chystat. Hodíme na sebe teplákovku, nabalíme batohy a může se vyrazit. Učitelky nás samozřejmě musí ještě přepočítat. Tentokrát nikam nejedeme busem protože trasa navazuje hned od našeho ubytování.

S holkama si chvíli povídáme. Všimnu si jak Maya pokukuje po Tomovi.
,,Nevěděla jsem že se ti líbí?" Zeptám se šeptem.
,,Cože!?" Vykulí na mě oči.
Zvednu obočí.
,,Jooo fajn tak možná trochu..." Koukne se do země. Vidím jak se usmívá.
,,Achjo, někdy je potřeba pro to něco udělat." Řeknu a vytratím se za Tomem.
,,Hej mám pocit, že s tebou Maya chtěla mluvit." Žduchnu ho do ramene a pohledem naznačím, aby šel za ní. Přijde k ní a vezme jí kolem ramen. Sally je nechá o samotě a přijde si povídat semnou. Chvíli je pozorujeme. Jde vidět, že si rozumí. Mají o čem kecat a navíc se i smějí.

Nahodím nové téma. Po dlouhé době mám možnost popovídat si se Sally osamotě.
,,A co ty? Líbí se ti někdo?"
Chvíli přemýšlí. ,,Asi ne... jakože včera se Samuelem to bylo fajn. Ale zatím jsme jen kámoši."
,,Všechno se může změnit." Odpovím a usměju se na ni.
Kámoška se kterou bych mohla probírat tyhle věci mi vážně chybí... Možná bych to mohla probrat teď se Sally, když je příležitost. Probereme společně celej včerejšek co se dělo v noci atd. Celkem dost se nasmějeme.
,,Ták děcka čeká nás první výšlap!" Zavolají učitelky vepředu.
Po asi 15 minutách se úspěšně vyhrabeme nahoru.
,,Konečně rovina!" Zakřičím radostně.
,,Ještě nejásejte to byl teprve první z dvaceti!" Zakřičí znovu.
,,To ste se posrali ne!?" Vyčerpaně řekne Sally.
Přileze k nám Dan. ,,Můžu si ji nachvíli půjčit?" Zeptá se.
Sally pokrčí rameny a usměje se. Dan mě chytne za ruku a vleče mě do lesa.
,,Kam to zase jdeme!? Vždyť se ztratíme!"
,,Neboj znám to tady." Otočí se na mě a usměje se.