,,Já tě tak hrozně nenávidim."
,,Vím že mě miluješ."
Příběh vypráví o 16 leté Vanesse, která je zamilovaná do populárního kluka z vyššího ročníku. Jedna hloupá facka mezi nimi vytvoří zvláštní pouto... touhu po tom druhém. Jak to nakonec dopadne...
,,Jak asi víš Dan už není s Liou... ale tak dalo se čekat, že to nevydrží ani týden." Trochu se pousměju. ,,Důvod proč je teď s Ket je naprosto jednoduchej. Dan není typ na dlouhé vztahy, zároveň ale potřebuje někoho vedle sebe..." To jako vážně? Někoho vedle sebe? A to tam nemůžu stát já? Všimne si, že se tvářím naštvaně. ,,Říkáš si proč to nemůžeš být ty? Nejsi pro něj tak snadno získatelná... chce mít jistotu že bys ho nenechala hned za 2 dny." To mě ale naštve ještě víc. Já a nechat ho? To on je ten, co by mě nechal po 2 dnech!To jako teď bude střídat jednu holku za druhou dokud si nebude mnou jistej? Tohle fakt nedávám... Sam vidí, že to ve mně vře ale pokračuje. ,,Dej mu ještě čas. Věř mi, že potom s tebou to nebude vztah na krátko." ,,Cože?" Nechápavě se na něj podívám. ,,Vždyť Dan nikdy s nikým nebyl dýl než týden... sám víš, že není na dlouhý vztahy." Chytne mě za ramena. ,,To neznamená, že s tebou by to nemohlo být jinak." Podívám se na něj a pousměju se. ,,Už musím... nechám tě přemýšlet." Řekne po chvilce a vyleze zpátky oknem.
Uteklo 14 dní Moc věcí se nezměnilo měla jsem čas si všechno promyslet, ale moc věcí jsem nezjistila. Dan už má během těchto pár dní asi 5. holku. Je mi z toho na blití. Jak to někdo vůbec dokáže? Teď mě navíc čeká jedno z nejhorších období. Stojím před domem Becky. Dneska odjíždí, takže se úplně naposledy vidíme. Nemám teď žádnou holčičí kámošku se kterou bych mohla probrat takové ty nejtajnější věci. Sally a Maya jsou fajn, ale Becky mi bude vážně chybět. Vidím ji, jak nese posledních pár tašek do auta. Do očí se mi nahrnou slzy. Podá je mamce a jde se semnou rozloučit. Pevně se obejmeme... mám chuť ji už nikdy nepustit. Slzy mi začnou stékat po tváři. ,,Zvládneš to?" Podívá se mi do očí. Přikývnu a pustíme se. Naposledy mi zamává, pak nasedne do auta a zmizí v dáli. Utřu si slzy, zhluboka se nadechnu a vyrazím zpátky domů.
Za posledních pár dní jsme se dost sblížili se Samuelem. Jednou za čas vždycky přijde, aby mě informoval o novinkách, mám tak čas s ním všechno probrat. Zbyli mi teď vlastně jen kluci... Denny, Tom a Sam. Holky budou trávit hodně času spolu, jako tomu bylo do teď. Nemám moc nikoho s kým bych se chtěla bavit... možná tak se Žanet. Začnu o tom přemýšlet. Možná by bylo fajn se někdy sejít... No uvidíme. Žanet a Denny spolu za tu dobu už začali chodit. Denny si našel i nové kámoše. Já se s nimi ještě moc neznám, ale vypadají vpohodě.
Zítra se jde do školy. Nemám vůbec chuť tam jít, ale bohužel musím. S Danem po sobě sice občas koukáme, nebo se pozdravíme ale nic extra. Asi z toho nakonec nic nebude. Nachystám se na zítřek a jdu si lehnout. Dneska už se mi nic nechce dělat.
Ráno se snad poprvé v životě vzbudím před budíkem. Kdybych ho teď vypla mohla bych prospat celou školu... nevymýšlej kraviny Vanes. Vstanu a hledám něco na sebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
_________________________________________ Tohle by ušlo. Udělám si hygienu a make-up, vezmu batoh, svačinu a můžu vyrazit. Dneska mám dost času, takže se projdu až k Tomovi domů. ,,Ahoj Vanes." Řekne překvapeně, když vyjde ven. ,,Sluší ti to." ,,Díky." S úsměvem poděkuju. Zajedeme ještě pro Dennyho a holky, pak zaparkujeme opět u školy. Před školou vidím Dana. Dnes na něj fakt nemám náladu. Všichni vystoupí, ale já zůstanu sedět v autě. ,,Madam, vystupovat." Řekne Denny. ,,Mně se tam nechce." Odpovím otráveně. ,,Ale pojď." Vytáhne mě z auta za ruku.
Jdeme do školy a já už vidím, jak se na mě Dan dívá. Nechoď za mnou prosíím. Klasicky je to přesně naopak... Dan s úsměvem vyrazí ke mně. No co, už utíkat nebudu... Čekám než za náma dojde. ,,Zdarec lidi." Pozdraví všechny. Kluci ho pozdraví nazpátek a holky klasicky ignorují okolí. ,,Můžu nachvíli?" Zeptá se mě. Pokrčím rameny a jdu za ním.
,,Kam to zase jdeme!?" Nechápavě ho následuju. ,,Pryč od ostatních." Řekne a přidá do kroku. Dojdeme až k žebříku, kterej vede na střechu. ,,Tam se může?" Podezíravě zvednu obočí. ,,Asi jo když to není nijak zabezpečený. Lez první!" Odpoví. Chvíli nejistě stojím před žebříkem a pak začnu lézt nahoru. ,,Ty mě chceš vážně zabít, nesnáším výšky!" Zakřičím na něj. ,,Jen lez bude se ti tam líbit!"
