Zhluboka Dýchej

(15) ,,Ty vážně rád riskuješ co?"

Chvíli to vypadá, že les nemá konce. V dáli uvidím něco modrého. Zastavíme se na velkém kameni. S otevřenou pusou koukám na nádherné jezero.

Než se stihnu vzpamatovat, Dan už je jen ve spodním prádle.
,,Tak na co čekáš!" Zakřičí.
,,Vždyť ta voda musí být úplně ledová!" Dan ale nezaváhá ani vteřinu a skočí do vody.
,,Notak Vanes skákej!" Zavolá hned jakmile se vynoří.
Kouknu se jak moc vysoko nad vodou jsem... on mi to snad dělá schválně. Nejdřív jsem musela lézt na střechu a teď stojím na kameni kterej je asi 4 metry vysoko nad jezerem a mám tam skočit? Na moment ještě zaváhám. Nejsem přece žádná máčka. Sebevědomě si sundám tepláky a mikinu a s rozběhem skočím do vody. Vynořím se kousek vedle něj. Naše oči se setkají. Chvíli na sebe jen tak koukáme. Pak kontakt přeruším a šplíchnu mu na obličej vodu. Snažím se rychle odplavat pryč. Promne si oči a zakřičí. ,,Nedráždi mě Evansnová!"

(Pro ujasnění Evansnová je moje příjmení)

Začne plavat zamnou. Ať dělám co dělám stejně je rychlejší. Chytne mě za nohu a přitáhne blíž k sobě. Ruce obtočím kolem jeho krku a nohy okolo těla. On podepře rukama můj zadek a upřeně se mi koukne do očí. Vezme mé tričko a přetáhne mi ho přes hlavu. Odhodí ho na břeh. Chvíli si prohlíží mé tělo. Vezmu ho za tvář a mírně ji zvednu tak, aby jsme znovu navázali oční kontakt. On se usměje a políbí mě na rty. Pevněji ho chytnu a začneme se líbat. Dojde nám dech, a tak se musíme odtáhnout.
,,Si krásná. Víš to?"
Pousměju se a znovu ho políbím.

Doplaveme ke břehu. Podaří se mi vyhrabat zpátky nahoru na ten šutr. Dan je kousek za mnou. Prohrabu batoh. Vážně mě nenapadlo si vzít náhradní spodní prádlo a naostro vážně nejdu. Hold nic nenadělám. Nasoukám na sebe zpátky tepláky. Triko mám úplně promočené, aspoň že mám do čeho ho zabalit. Vytáhnu igelitku a tričko narvu do ní.
,,Chceš moje triko? Mně bude stačit mikina" Zeptá se Dan, který mě celou dobu pozoruje.
Dojdu k němu a obleču si ho. ,,Díky." Odpovím a navleču si ještě mikinu.

,,No a co teď?" Zeptám se když mám všechno zbaleno.
,,Teď musíme najít ostatní." Chytne mě za ruku a opět mě někam vede.
,,Víš jistě že jdeme správně? Né že bych se tady vyznala, ale nezdá se mi, že bychom tudy předtím šli."
,,Je to zkratka." Mrkne na mě.

Upřímě už jsem ani nevěřila, že je vážně najdeme. Ale kupodivu jsme vylezli opět z lesa zpátky na cestu.
,,Teď budeme muset přidat trochu do kroku." Vyrazíme po cestě a zanedlouho dojdeme naše spolužáky. Přidáme se dozadu jako bychom tu byli celou dobu. Přiběhne zamnou Sally.
,,Kde ste byli tak dlouho?" Podívá se na naše mokré vlasy a ani nepotřebuje odpověď.
,,Aha už je mi to jasný."
,,Přišli jsme o něco?" Zeptá se Dan.
,,Jo! Asi o 15 dalších výšlapů!" Odpoví naštvaně Sally.

Konec výletu
Po náročném celodenním výletu se vrátíme zpátky na ubytování. Všichni se vyčerpaně odklidí do svých pokojů. Učitelé opět vyřvávají něco na chodbě.
,,Tentokrát budou všichni po večerce na svých pokojích!"
Zaraženě se na sebe s holkama podíváme. ,,Oni to ví..."
,,Nejspíš mě museli slyšet, když jsem se v noci plížila po chodbě... dávalo by to smysl slyšela jsem jak jde někdo po schodech."
Diskutujeme o tom s holkama.

Celej den jsme vpodstatě strávili na výletě, takže máme večer tak maximálně čas na to se osprchovat a jít rovnou do postele. Žádný návštěvy jiného pokoje nestíháme.
,,Achjoo chtěla jsem ještě aspoň chvíli strávit s Tomem!" Zakřičí Maya.
,,A jak to vůbec dnes šlo?"
Lehneme si na postel a začne klasicky večerní kecání.
,,Vlastně celkem dobře, celou dobu bylo o čem mluvit, vzal mě i kolem ramen... jakože kdyby to bylo za ruku nebo kolem pasu, tak by to bylo samozřejmě lepší, ale i tak jsem ráda."

Mezitím co kecáme už dávno byla vačerka. Učitelům je celkem fuk jestli spíme nebo ne. Hlavně aby všichni byli u sebe na pokoji. Jak jinak... zůstanu vzhůru jako poslední. Tentokrát ale nemůžu ani jít za Danem. Stačí aby jednou vrzla podlaha a seš v prdeli. Otevřou se dveře od pokoje.
,,Dane!? Co tady děláš!?" Řeknu potichu.
,,Přišel jsem za tebou." Odpoví a sedne si vedle mě.
,,Nemáš chuť se někam vypařit?" Zeptá se a chytne mě za ruce.
,,Ty vážně rád riskuješ co?" Zvednu obočí a pousměju se.
Chvíli je ticho.
,,No tak fajn!" Souhlasím nakonec.
,,Vem si mikinu." Řekne a zvedne se.

Pak mě chytne za ruku a potichu nakoukne ven z pokoje.
,,Vzduch čistej." Špitne.
Vlečeme se ke schodům. Pomaleji už to snad ani nejde. Teď nás čeká to nejhorší. Musíme seběhnout schody, díky bohu aspoň ty nevržou, vzít to kolem patra učitélů a seběhnout druhé schody.
,,Seš připravená?" Pošeptá a já přikývnu."
Bežíme bez zastavení ze schodů do patra pod náma. Pak mě Dan zastaví rukou. Naznačí, že musíme zase zpomalit, protože nás čeká další úsek po vrzavé podlaze. Začneme se opět sunout šnečím krokem. Úspěšně se dostaneme i ke druhému schodišti. Teď už můžeme opět běžet. Když se nic neposere dostaneme se až k východu...