,,Mauricius! Jako vážně?!" Vykřiknu radostí.
Promnu si oči, jesli jsem dobře viděla. Opravdu je to potvrzení o letu na Mauricius.
,,Tak tohle je ten zázrak o kterém mluvil."
V dálce uvidím Dennyho. Radostně skáču a mávám papírem nad hlavou. Dojde ke mně.
,,Co tady blázníš prosimňtě?" Zasměje se.
,,Dan mi koupil... teda nám koupil letenku na Mauricius!" Zakřičím.
,,Počkat cože?" Vytrhne mi papír a prohlídne si ho.
,,No fakt že jo." Zasměje se a vrátí mi ho. ,,Jo Vanes..." Skloní hlavu.
,,Co je?" Chytnu ho za ramena.
,,Promiň, že jsem vás vcera vyrušil..." Řekne.
Mírně s ním zatřesu. ,,To je jedno. Jen jsem potřebovala ULEVIT OD BOLESTI." Zasměju se.
Zvedne hlavu.
,,Co že si?" Zmateně se na mě podívá.
,,Ale nic." Mrknu a zamávám na Tomovo auto, které zrovna přijíždí.
Před školou
Dan už na mě čeká. Vyběhnu z auta a běžím k němu. Skočím mu do náruče.
,,Zbláznil ses!?" Políbím ho.
,,Děkuju." Pošeptám.
,,Pro tebe všechno." Odpoví položí mě na zem a pevně mě sevře...
Najednou se vše pod mýma nohama začne rozpadat. V panice koukám kolem sebe a pozoruji jak vše upadá do temnoty. Několikrát zamrkám. Podaří se mi trochu rozjasnit pohled...
*
*
*
*
*
,,Znova dýchá!" Křičí jeden ze záchranářů.
,,Slečno slyšíte mě?"
Zmateně se dívám kolem sebe. Kousek od nás stojí moji rodiče a bratr. Všichni pláčou a drží se za ruce.
,,Slyšíte mě slečno!?" Zeptá se znovu a hlasitěji.
,,Ano..."
Hlava mi třeští, snažím se vzpamatovat a vzpomenout si, co se stalo. Ležím na silnici pár metrů od přechodu.
,,Teď pojedete s námi do nemocnice, snažte se nedělat žádné prudké pohyby, můžete mít poškozenou páteř."
Omámeně nechám záchranáře, aby mě naložili do sanitky. Vedle mě se objeví máma, chytne mě za ruku a lítostivě se na mě podívá.
,,Kde je Dan?" Zeptám se tiše.
,,Kdo je Dan?" Zmateně se na mě podívá.
,,No přece můj přítel."
,,Vanesko nemám tušení kdo je nějaký Dan, ale jsem ráda, že si zase při vědomí."
,,Mami co se stalo?"
,,Srazilo tě auto, ale už si zase v pořádku." Pohladí mě po čele.
,,Ne mami... ne to přece..." Do očí se mi nahrnou slzy.
Najednou si začinám vše vybavovat. Přechod, který jsme přecházeli s Dennym, Becky, Tomem, Sally a Mayou ke škole. Nic z toho se nestalo... žádný Dan neexistuje. Nemůžu popadnout dech, moje hlava si to celé vymyslela... nemůžu dýchat. Hlasité pípání, které se teď ozvá ze všech stran, upozorňuje, že opět ztrácím vědomí.
,,Znova ji ztrácíme." Připevní mi na obličej kyslíkovou masku
,,Vanesko dýchej!" Křičí na mě máma.
,,Slečno? Slečno musíte zhluboka dýchat."
Ve všem tom chaosu, kde se záchranáři snaží, aby se moje tělo opět vzpamatovalo je v mojí hlavě naprosté ticho. Dokážu myslet jen na jednu věc.
Dan nebyl opravdový...
nic z toho co se stalo nebylo reálné...
_________________konec__________________
Ještě bych chtěla dodat pár slov...
Takže pokud si došel až na konec tohoto příběhu budu ráda za jakoukoliv odezvu a moc děkuji za přečtení. ♡
V budoucnu nemám v plánu žádné pokračování, ale pokud by byl zájem něco vymyslím.
Mějte se krásně a snad u dalšího příběhu ;)
Né všechny sny, které se vyplní s vámi zůstanou navěky.
ČTEŠ
Zhluboka Dýchej
Fanfiction,,Já tě tak hrozně nenávidim." ,,Vím že mě miluješ." Příběh vypráví o 16 leté Vanesse, která je zamilovaná do populárního kluka z vyššího ročníku. Jedna hloupá facka mezi nimi vytvoří zvláštní pouto... touhu po tom druhém. Jak to nakonec dopadne...
