Zhluboka Dýchej

(25) Odplata

Co tady dělá Tess? V očích se mi objeví zlost. Už se jí nezbavím. Prostě jaká je šance, že tu zrovna dnes bude? Otočí se a falešně se usměje. Vyrazí k nám. Mám chuť skočit do tobogánu a prostě ujet. Zároveň si užívám ten pocit, že nás tu vidí společně, a tak jí ten falešný úsměv oplatím.
,,Ale ale no to se podívejme, koho pak to tu máme Dan a... ta mrcha." Prohlídne si mě.
Tím oslovením mě nijak neurazila, ale Danovi to očividně vadí.
,,Ta mrcha má jméno." Odpovím. Probodne mě pohledem. ,,Člověku jako jsi ty, se dá říct jen mrcha."
Trochu mě to rozesměje. Vidím, že Dan už je na pokraji toho, aby nám skočil do řeči. Nechce se mi ho do toho zatahovat, a tak vezmu Tess za rameno.
,,Dáš nám chvilku, jdeme si popovídat jako mrcha s mrchou." Mrknu na něj. Sjedeme tobogánem a jdeme kousek na bok.

,,Hele vážně ráda bych si s tebou dnes povídala, ale tak nějak jsem tu přišla trávit čas s Danem, takže bych byla ráda, kdybys nás neotravovala a zmizela mi z očí." Řeknu.
Jde vidět že jí to celkem nasralo.
,,Já si můžu dělat co chci a pokud jde o tebe... udělám všechno pro to, abych vám to zkazila!" Štekne.
Ani neucuknu, vlastně je mi vpodstatě uprdele co mi říká.
,,Je mi tě celkem líto, místo aby sis užívala den s tím, s kým tu si tak budeš otravovat nás. Chudák ten člověk co tu s tebou je... počkat ty tu jsi vlastně sama, já zapomněla." Pousměju se.
Natáhne ruku, aby mi zase jednu vrazila.
,,Počkej chvilku... Nechceš třeba něco čím bys mě přetáhla jako minule? Nebo víš co? Ušetřím tě toho hrabání se ze země, až ti zase podkopnu nohy. Vrazíš mi někdy jindy." Otočím se a dám se na odchod.
,,Dneska tě ušetřím, ale příště už nebudu hodná!" Zakřičí na mě.

Nějak extra mě to nerozhodilo. Vrátím se k Danovi.
,,Všechno vpohodě?" Zeptá se nejistě. Kývnu, chytnu ho za ruku a jdeme si společně užívat tobogány.
Zůstaneme tu až do 4 hodin odpoledne. Pak se vydáme zpátky domů. Jsem tak unavená, že celou cestu prospím. Vzbudí mě, když přijedeme k mému domu. Nakloním se dopředu políbím Dana na rozloučenou a vystoupím.
,,Díky!" Zavolám a vydám se ke dveřím.

Pozdravím rodiče a jdu si lehnout do pokoje. Neměla jsem v plánu prospat zbytek odpoledne, ale stejně usnu. Rozespale otevřu oči.
,,Kurva!" Zaskuhrám, když zjistím, že už je tma.
Kouknu na čas.
,,3 ráno super." Naštvaně se zvednu.
,,Měla bych vyvětrat. Je tady hrozně." Otevřu okno a seběhnu dolů, mám brutální hlad. Není se čemu divit, prospala jsem večeři. Uvidím papírek na kuchyňské lince. *Dnes máme v práci noční, uvidíme se zítra. Dej na sebe pozor. Máma a táta.*
,,Super, to už pracujou i o víkendu?" Položím ho zpátky. Takže klasicky jsem doma sama. Už mě to ani nijak nepřekvapuje. Otevřu ledničku. Prolítnu ji očima, ale nic moc nenajdu. Aspoň jogurt a ovoce. Sednu si na židli a pustím se do jídla.

Uklidím odpadky a kouknu na mobil.
,,Je půl 4 Dan asi spí, nebudu ho budit." Odejdu zpátky do pokoje. Zavirám dveře a v ten moment mě někdo pevně sevře a zakryje mi pusu. Leknu se a zmateně koukám kolem sebe. Nevidím kdo mě drží, ale koho poznám moc dobře je Tess, která se mi teď škodolibě směje v rohu pokoje. Oči vrhnu na okno. Neměla jsem ho otevírat. Prolezli ním ke mně do pokoje. Ty seš fakt kráva Vanes. Tess přistoupí blíž ke mně. Naštvaně se snažím vykroutit, ale nejde to.
,,Tak ty mrcho. Kde jsme to skončili?" Zasměje se.
,,Seznam se tohle je Ben a Rick." Uvolní mojí pusu, ale pevně uchytí mé ruce tak, abych se nemohla ani pohnout.
,,Teď si to vychutnám." Vrazí mi jednu.
Zvednu hlavu a usměju se.
,,Smutný že k tomu abys mě porazila, potřebuješ 2 borce, kteří mě budou držet." Kopnu ji nohou.
,,Ricku, okamžitě jí ty nohy chyť!" Štěkne po něm.
Celá tahle situace mi přijde směšná.
Potichu se zasměju a to jí doslova vytočí. Vezme vázu s růžema z mého stolu a vylije ji na zem.
,,Hej Tess co to děláš! Tohle už je moc!" Slyším jak volá Ben, který ještě stále drží mé ruce. Ona ale neposlechne. Praští mě vázou do hlavy. Rozletí se na milion malých střepů. Hlava se mi zatočí a pak ztratím vědomí...

Probudím se přivázaná k židli. Oslepuje mě světlo. Přivřu oči a snažím se zjistit kde jsem. Místnost nepoznávám. Kolem mě stojí asi 5 lidí. Hlava mi brutálně třeští. Marně se snažím vzpomenout, co se stalo po tom, co mě přetáhla vázou. Nic. Vůbec nic si nepamatuju.
,,No konečně!" Zakřičí Tess.
,,To je nějakej výslech nebo co?" Zmateně koukám kolem sebe.
,,Vlastně jo ty kryso!" Odpoví.
Podle hlasu odhaduju, kdo by to mohl být. Teď mluvila Tess kdo dál?
,,Tak co chceš?" Řeknu otráveně.
,,Moc dobře víš co chci, nedělej blbou!" Zakřičí na mě.

Připadám si jako sjetá. Hlava se mi točí jak kolotoč a vidím rozmazaně.
,,A ty moc dobře víš že ti to nedám." Podaří se mi trochu usmát. Zamrkám ale zrak se zlepší jen o trochu.
,,Neměli bychom jí tu ránu něčím zadělat?" Slyším jak si vzadu šeptají.
,,Ticho!" Okřikne je Tess.
Jeden z těch lidí odejde.
,,Dokud nedostanu to co chci, tak tu zůstaneš!"
,,Jejda, tak to se načekáš, protože i kdyby jsi mě chtěla mučit, tak ti Dana nikdy nedám!" Zakřičím.
Zasměje se. ,,Jak dojemné. Ruce by za něj do ohně dala a on by si kvůli ní ani pramínek vlasů neustříhl!"
,,To by ses divila... očividně ho neznáš tak jak já." Pousměju se, když si na něj vzpomenu.

,,Ach Vanes... kdybys věděla, co jsme toho spolu zažili." Snaží se mě vyprovokovat.
,,Ach Tess, kdyby to bylo tak úžasný, jak říkáš, možná by aspoň jednou zmínil tvoje jméno." Oplatím jí to.
Naštve se ještě víc a chytne mě pod krkem.
Usměju se. Konečně jí vidím do očí.
,,Uvidíme jestli ten tvůj Daneček přijde." Přiškrtí mě.
,,Přijde a nebude sám." Mrknu.
Odhodí mou hlavu a výsměšně odejde.

Vrátí se i 5. osoba. Přistoupí ke mně a něco mi položí na horní část čela. Poznám tak leda, že je to kluk, ale jinak nevím.
,,Co to děláš Bene!" Seřve ho Tess.
,,Cíl nebyl ji zabít ne!?" Naštvaně jí okřikne zpátky.
Příjemně to chladí. Celkem pohledný kluk a baví se s takovou krávou.
,,Těší mě Bene. Konečně vím kdo se o mě stará."
Nic neodpoví jen se usměje.
Pak si ještě chvíli prohlíží mou hlavu.
,,Díky." Pošeptám.
,,Vpohodě." Odpoví potichu.
,,Hej! Bene zmiz od ní!" Zakřičí znovu Tess.
,,Jak si přejete madam." Otráveně odejde.

,,Když se semnou domluvíš, pustím tě." Řekne.
,,S tebou se na ničem domlouvat nebudu!" Odseknu.
,,Jak myslíš, hezký zbytek noci přeju." Zasměje se, zhasne a všichni zmizí za dveřmi.
Možná štěstí, že jsem spala odpoledne, jinak bych teď měla celkem problém. Hlava mě pořád bolí, takže bych neusla a akorát bych byla vyčerpaná. Vlastně mi ani nevadí, že je teď úplná tma. Světlo mě tak akorát oslepovalo. Kde sakra můžu být? Snažím se uvolnit lana, kterými mě přivázali. Je to těžší než se zdá. Škoda, že to není zase sen. Čas ubíhá hrozně pomalu, když nevíte kolik je hodin a nemůžete vpodstatě nic dělat. Pomalu se otevřou dveře...