Zhluboka Dýchej

(26) Unesli ji

Je ticho. Dveře se jen otevřely a zase zavřely, ale nikdo nic neříká.
,,Haló?" Zeptám se trochu nervózně. Žádná odezva.
Kroky se přibližují ke mně.
,,Kurva nedělejte si ze mě prde..." Zakrije mi pusu než to dořeknu.
,,Psst nekřič." Zašeptá a oddělá ruku.
,,Promiň ale kdo seš?" Zeptám se potichu.
,,Ben a už mlč." Špitne. ,,Nemůžu ti pomoc, ale přišel jsem zkontrolovat tu ránu." Vytáhne mobil a posvítí na mou hlavu.
,,Bolí to?"
Přikývnu.
Z kapsy vytáhne kapesníky. Sundá to, co jsem tam předtím měla a odhodí na zem. Teprve teď vidím, že mi teče krev.

Zase něco vytváří na mojí hlavě.
,,Proč se o mě staráš?" Nevydržím být z ticha.
,,Dlužím něco Danovi." Odpoví.
,,Aha a co?"
,,To je jen mezi náma."
Nevypadá, že by se o tom chtěl bavit. ,,Neřekneš mi to co?"
Chvíli přemýšlí. Pak mě vezme za tvář. ,,Neřeknu, ale slib mi, že se o něj postaráš."
,,Když se odsud dostanu, tak jo."
,,Vážně bych ti chtěl pomoc, ale nemůžu."
Kývnu.
,,Jinak je 6 kdybys to chtěla vědět."
,,Dík." Odpovím.
Posbírá odpadky a zmizí za dveřmi.

Pohled Dana
Rozespale vstanu. Kouknu na mobil, je po 6 hodině ráno a už se mi nechce spát. Mohl bych jít za Vanes, ale asi ještě bude spát. Neva. Jako za starých časů, zkusím to oknem a uvidíme. Obleču se a vydám se na cestu. Konečně stojím pod jejím oknem. Je otevřené dokořán. Vylezu do pokoje. V očích mám hrůzu. Co se tu kurva stalo? Všude po zemi jsou střepy v kaluži vody a poházené růže. Občas jdou vidět i kapky krve. V panice prohledám celej dům nikde nikdo. Rodiče jsou podle papírku na lince taky pryč. Vytočím číslo Toma.
,,Ano?" Ozve se ospale.
,,Tome neozvala se ti Vanes!?" Zakřičím.
,,Ne proč?"
,,Okamžitě přijdi k ní domů a vem sebou klidně ještě někoho z borců, já jdu zavolat Samuelovi!"
Nečekám ani na jeho odpověď. Zavěsím a vytočím číslo Samuela.
,,Ahoj přijď co nejdřív to jde k Vanes prosím!"
,,Dobře co se děje?" Nechápavě se zeptá.
,,Uvidíš sám."
,,Ok jdu." Típne to.

Během chvilky se tu sejdeme všichni. Tom sebou přivedl i Dennyho. Snažíme se pochopit, co se stalo.
,,Nějaké nápady?" Zeptám se.
Zamyslí se. ,,Někdo ji unesl..." Řekne Sam.
Všichni na něj vrhneme pohled.
,,No tak borci zamyslete se, krev, rozbitá váza, okno dokořán, byla sama doma, nikdo by si toho nevšiml, kdyby si za ní nešel."
,,Máš pravdu a Vanes by jen tak sama neutekla." Souhlasím.
,,Ale kdo by to..." Přemýšlím.
Tom mě chytne za ramena. ,,Mysli, kdo by jí chtěl ublížit, znáš ji momentálně nejlíp." Třese semnou.
,,Nikdo mě..." Zarazím se.
,,Co!? Už víš!?" Vykřikne Denny.
,,Tess." Odpovím zlostně. ,,V poslední době spolu měli konflikty." Vysvětluju.
,,Ta mrcha!" Tom drtí telefon v ruce.
,,Kde bydlí?" Zeptá se Samuel."
,,Počkat!" Přeruší ho Denny. ,,Nebude to tak jednoduchý, tohle je přesně to, co si myslí, že nás napadne jako první. Bude někde jinde..."
,,Máš recht kámo." Odpovím.
,,Ale kde..."

,,Telefon! Kde má Vanes telefon!?" Tom zmateně pobíhá po pokoji.
,,Prozvoním ji." Řekne Denny.
Chvíli posloucháme, jestli nejde slyšet zvonění. Nic.
,,Jsou jen dvě možnosti buďto je tady, ale má vyplé zvonění a nebo ho vzali sebou."
Zamyslím se. ,,Vanes si nikdy nevypíná zvonění, musel by se jí vybít telefon... proč si ho potřeboval Tome?" Zeptám se.
,,Možná by se dal vystopovat." Odpoví.
,,Alespoň to zkusíme." Navrhne Samuel. Nedokážeme přesně určit kde teď je, ale podaří se nám vystopovat po jaké trase jel kolem 4 ráno.

,,Kdo by mohl bydlet poblíž?"
,,Dejte mi chvilku." Hlava mi šrotuje. Nemůžu si vzpomenout, kdo by někde v okolí mohl bydlet.
,,Počkat!" Zarazím se.
Všichni napjatě čekají na odpověď.
,,Samueli, jak se jmenovala ta ulice, kde jsme slavili před rokem Rickovi narozky?"
,,Benden Street 20." Odpoví.
,,Díky." Snažím se to najít na mapě.
,,Mám to!" Zakřičím.
Všichni se nahrnou k mému telefonu.
,,Je to od posledního místa, kde jsme vystopovali telefon Vanes 15 minut."
,,To by mohlo být ono." Projíždí mapu Tom.
,,I kdyby ne, prozkoumat to stejně musíme." Denny začne lézt oknem ven.
,,Má pravdu, jdeme!" Zavolám a všichni vylezeme ven oknem.

Naskočíme do Tomova auta. Cesta bude trvat necelé půl hodiny. Mezitím pečlivě promýšlíme plán.
,,Na 99% tam bude aspoň 1 borec. Někdo musel Vanes dostat z domu." Společně dáváme dohromady teorie, jak se to vlastně stalo...

Pohled Vanes
Už jsem ani nečekala, že to někdy skončí. Z toho ticha mi začíná pěkně hrabat. Hlasitě se otevřou dveře.
,,Krásné ráno mrcho, doufám že ses dobře vyspala." Zasměje se Tess. ,,Pořád se nechceš domluvit?"
,,Ne!" Odseknu.
Opět se všichni postaví metr ode mě.
,,Jak myslíš, víkend si mohla strávit úplně jinak. Místo toho budeš zavřená v Ricově spíž..." Zarazí se.
,,Děkuju, že jsi mě informovala o tom kde jsem." Pousměju se.
Konečně mám možnost alespoň trochu rozpoznat místnost.

Začínám mít hlad, ale teď to musím vydržet co nejdýl. Kdo ví jak dlouho mě tu bude držet.
,,Mohla bych se aspoň napít?" Opravdu už mám vyschlo v krku.
Ben nachvíli odejde. Během chvilky je zpět se sklenicí v ruce. Vydá se směrem ke mně, ale Tess ho zastaví rukou.
,,Počkej!" Štěkne. ,,Přece si to musí zasloužit." Pošeptá mu.
,,Je to jen voda." Nechápavě se na ní podívá.
,,Nekaž mi to." Sykne a Ben se odklidí na stranu. ,,Tak ty mrcho a teď dělej, přiznej, že je Dan můj!"
,,Ne!" Zakřičím.
,,Děláš si to akorát těžší." Odfrkne si. Chytne mě za krk a začne mě dusit.
,,Zeptám se teda ještě jednou. Koho že je Dan!?"
,,Můj!" Z posledních sil se zmůžu na slovo a opět lapu po dechu.
To ji rozzuří. Stiskne ho pevněji. Zase to motání hlavy. Mám málo kyslíku. Zavírají se mi oči, naposledy zoufale zalapu po dechu. Od dveří se ozve obrovská rána...