Love That Heals [m.yg x p.jm]

4.

O TÝDEN POZDĚJI

,, O čem přemýšlíš?"zeptal se a zapl varnou konvici, aby opět připravil čaj tak, jako minulý týden.

,, O ničem,"odpověděl jsem nezaujatě a pohlédl ven z okna. Dneska jsem byl velmi unavený, nemohl jsem spát, což se mi stává často. Avšak dnes usnout bylo těžší než kdy jindy.

,, Jsi zamilovaný?"vypadlo z něj a jámu okamžitě věnoval pohled.,, Jen se ptám. Přemýšlíš nad dívkou? Či nad chlapcem?"

,, Tohle je mimo důvod, proč jsem tu, ne?"opáčil jsem a on se na mě krátce podíval.

,, Každý byl v životě zamilovaný. Možná ti ten někdo tvé city oplatí a pomůže ti,"prohlásil a opřel se o linku.,, No nic. Jaký jsi měl týden?"

,, Nic moc."

,, Jakto?"

,, Není příjemný, když vám někdo ukazuje videa z minulosti,"řekl jsem nakonec a odvrátil pohled. Nevím, přišlo mi, že bych se s ním o tomhle mohl podělit. Netušil jsem sám, jak na ono video reagovat, měl jsem velmi smíšené pocity.

,, Jaké videa smím se zeptat?"vyptával se dál. Semkl jsem rty a neodpověděl mu.,, Dobrá. Bylo to ještě před amputací?"Chvíli jsem nereagoval, poté jsem však lehce pokýval hlavou.,, Co jsi při tom cítil?"

,, Já nevím,"vydechl jsem a pokrčil rameny.,, Chybí mi volný pohyb."

,, Jsi na cestě za ním, Jimine,"prohlásil a já se na něj znovu podíval.,, Zkus udělat maximum pro to, aby se ta cesta zkrátila, ano? Za chvíli se dostaneš do budovy kousek odsud a budeš moct započít novou etapu svého života, stačí spolupracovat a nepochybovat o tomto systému."

,, Opakujete mi pořád jedno a to samé. Jak mám spolupracovat, když po každé odpovědi slyším právě tohle? Připomínáte mi, jak špatně na tom jsem,"upřesnil jsem a začal si hrát z prsty. Možná jsem po něm vyjel až moc. Dokáže se naštvat? Co když mu jednou prasknou nervy? Každému jednou přeteče pohár trpělivosti.

,, Chápu, asi jsi takových řečí slyšel už dost,"povzdechl si a narovnal se, když konvice pomalu přestávala vařit.,, Co by jsi chtěl slyšet?"

,, Nic."

,, Kolik jsi dneska naspal hodin?"ignoroval mou odpověď a já se zamračil.,, Kolik hodin průměrně spíš?"

,, Kdo říkal, že to jsou hodiny?"sarkasticky jsem se uchechtl a střelil pohledem po konvici, která cvakla. On mě však pozoroval dál, nezajímala ho konvice, zajímala ho má odpověď. Věděl, že jí ze mě dostane.,, Ehm... asi tři hodiny. Dneska. Průměrně možná pět hodin, netuším."

,, Výborně,"usmál se a vzal konvici, přičemž konečně přerušil oční kontakt.,, Asi nejde o to, co chceš slyšet. Chceš vidět, že se opravdu zajímám o to, co mi říkáš. Nebo se mýlím?"Opět jsem nic neřekl a rozpačitě se podíval ven.,, Jimine, opravdu se zajímám, opravdu ti chci pomoct. Neměj pochyby. Jak se k tobě chová tvůj nejlepší kamarád?"