Love That Heals [m.yg x p.jm]

22.

💫

O TÝDEN POZDĚJI

Celý minulý i tento týden se se mnou Rosé nebavila, jen mi popřála na narozeniny. Normálně se scházíme v knihovně tak dvakrát do týdne, avšak tentokrát po mně nehodila ani pohledem. Jungkook si toho též všiml, avšak já si myslím, že jen kvůli tomu, že jsem mu řekl, co se minulý týden v úterý stalo. Dnes je pátek mimochodem.

Lhal bych však, kdybych řekl, že mi to vadí. Jen mi to přišlo zvláštní a myslím, že jsem tím opravdu něco pokazil. Jungkook mi naopak pogratuloval, že jsem se ji konečně zbavil a mohu se teď soustředit na Yoongiho, dokonce to spojil s mými narozeninami a oslavil to se mnou u něj doma, když jeho rodiče byli pryč. Jak k popukání. Zrovna dneska k Yoongimu jdu, upřímně se nemůžu dočkat, avšak ta nervozita tam je. Jungkook neustále opakuje, že musím udělat první krok tak, jak mi to vysvětluje celý dny.

,, Dlouho jsme nikde nebyli, mohli bychom někam zajít," zauvažoval Jungkook, když jsem se zmínil o Taem. Že mě to nepřekvapuje.

,, A nechceš někdy někam zajít jen ve dvou? Dlouho jsme nikde nebyli jen my dva. A já bych rád opět s tebou něco podnikl," navrhl jsem a prosebně se na něj podíval. Bylo to už hrozně dlouho, co jsme nikde spolu nebyli, neustále s sebou bral Taeho a já chtěl konečně čas jen pro nás dva jako takzvaně ‚za starých časů'.

,, Je pravda, že jsme dlouho spolu nikde nebyli. Můžem," usmál se a pokýval hlavou. Poté se však ušklíbl. ,, Pokud však nebudeš u pana Mina."

,, Určitě ne, Kooku," uchechtl jsem se. Zničehonic mi však začal zvonit mobil, přičemž se za mnou všichni ve třidě ohlédli. V duchu jsem protočil očima a vytáhl mobil zpod lavice. Oči se mi rozšířili, když jsem viděl na obrazovce ‚Pan Min'.

,, Jako na zavolanou."

Rozhlédl jsem se po třídě, abych zkontroloval, že nikdo neposlouchá a že si všichni všímají svého, a hovor přijal. ,, Ano?" ozval jsem se hned, mobil si přidržel ramenem a rozjel se ven ze třídy.

,, Ahoj, v kolik dneska končíš?" zeptal se mě. Cukl jsem sebou, když ke mně Jungkook přispěchal a zezadu mě vytlačil na vozíčku ven ze třídy. Zamířil doleva na konec chodby kousek od naší třídy, kde nikdo nebyl.

,, Ve tři. Proč?"

,, Odpadl mi pacient, takže bys mohl přijít dřív. Ale asi to o čtvrt na čtyři nestíháš, že?" řekl. Já se podíval na Kooka, který si v tu chvíli stoupl přímo přede mě a dal si ruce v bok. Kousl jsem se do rtů.

,, Ne, to opravdu ne," odpověděl jsem.

,, Rychlostí světla tě tam dopravím!" křikl Jungkook šeptem, nad čímž jsem se pobaveně usmál.

,, A... co takhle, kdybych tě vyzvedl?" navrhl s menší odmlkou ve větě. Jungkook na to zareagoval rychlým kýváním hlavou. ,, Chci si něco vyřídit ve městě, tak to vezmu okolo tvé školy. Je to na tobě."