Love That Heals [m.yg x p.jm]

28.

Blížil jsem se zrovna ke škole, u které jsem se měl setkat s Jungkookem, bo jsme jako téměř každý den opět šli na procházku, a už slyšel známý hlas. ,, Tak co ty lamači srdcí?" objevil se přede mnou Jungkook, aniž by pozdravil. ,, Chci slyšet všechno!"

,, Co všechno?" zamumlal jsem nechápavě. Od rána jsem byl naprosto mimo, odůvodnil jsem to tím, že jsem dlouho do noci jen pil a brečel. Byl jsem rád, že mě neviděla babička.

Úsměv mu poklesl a on svěsil ramena. ,, Tys včera nebyl u toho Yoongiho?"

Jakoby se mi rozjasnilo v hlavě. Netuším jak, ale od rána jsem na to vůbec nemyslel, postrádal jsem myšlenky. Vybavil se mi náš polibek. Zašimralo mi v břiše a oči se mi rozšířily. Horko mě naprosto celého polilo. Nemohl jsem stále uvěřit tomu, že se to opravdu stalo. Že mi můj první polibek ukradl psychoterapeut.

,, Tak byl?" připomněl se Jungkook a já po něm střelil pohledem. Olízl jsem si rty.

,, Byl," odpověděl jsem a rozhlédl se. Nikdo okolo nebyl, když nepočítám skupinku přímo u školy. Povzdechl jsem si. ,, Pohádali jsme se, dá se říct."

,, Nic víc?" tahal to ze mě dál a já ucítil červeň ve tvářích. Otevřel pusu dokořán. ,, Červenáš se. Co bylo?"

Sklopil jsem pohled. ,, Přiznali jsme si, že se navzájem přitahujem. Neustále mluvil o tom, že mu pravidla a ještě něco zakazují dělat to, co by normálně udělal. A pak řekl, že je konec sezení, že mám jít domů, tak jsem..." odmlčel jsem se. ,, Řekl jsem, že teď už může dělat věci, které by normálně udělal. A pár sekund na to jsme se políbili."

,, Hovnoooooo!" vyjekl a zakryl si ihned pusu. Následně se hned ohlédl za sebe. Ona skupinka lidí byla příliš daleko na to, aby nás slyšeli. ,, Jaké to bylo?"

,, Nooo..." nekontrolovaně jsem se usmál. ,, Hezký. Myslel jsem, že se odtrhne, ale on to neudělal. Byl velmi něžný-"

,, Takové detaily si zas nech pro sebe," zasmál se a já nadzvedl obočí. ,, Jako to, že byl něžný."

Krátce jsem se zazubil. Poté jsem však zvážněl. ,, Ale pak mě poslal domů. Když jsem odcházel, asi brečel, bo měl schovaný obličej v dlaních." Před očima jsem ho viděl. Jakoby se v tu chvíli v místnosti zatemnělo a pochmurná atmosféra naplnila i čekárnu. V ten moment jsem slyšel, jak se mi srdce začalo tříštit.

,, Ajaj," vydal ze sebe a založil si ruce na prsou. ,, To abys tam dnes zašel znovu."

,, Co? Nee," vyhrkl jsem. Bál jsem se před ním znovu objevit. Vidět ten jeho ztrápený obličej.

,, No jo, musíš to vyřešit. Copak ty chceš čekat další dva týdny, být celou dobu vystresovaný a usínat s brekem? Ne, musíš to vyřešit hned," řekl rázně.

,, Nebude mě chtít vidět. A taky mu tam nemůžu jen tak nakráčet, co když tam někdo zrovna bude?"

,, Tak zaklepeš?" nadzvedl obočí a já semkl rty k sobě. Vymlouvám se zbytečně, on mě tam dokáže dotáhnout i bez mého souhlasu. Viděl mou nejistotu, a tak zoufale vydechl a dřepl si přede mě. ,, Zřejmě ti toho má ještě hodně co říct. A ty toho hodně chceš vědět. Zajdi tam dnes po našem venku a dořešte to. Řekněte si jak to bude dál. Nemyslím si, že ti odolá a nepustí tě dovnitř." Lehce jsem se usmál, po čemž on se zazubil. ,, Náš Jiminie okouzlil svého psychoterapeuta."