Love That Heals [m.yg x p.jm]

32.

I když jsem se měl soustředit na sandwich, který mi velice chutnal, neustále jsem odbíhal myšlenkami k jeho rukou. Seděl naproti mně v tichosti a klidně jedl. Stále bez hodinek. Kdyby jen tak věděl, jak strašně mi rozházel mysl.

Nevím proč, ale říkal jsem si, že alkohol a cigarety zažil snad každý v pubertě, ačkoli to kvůli jeho situaci bylo jiné. Jenže ty jizvy mě naprosto porazily na zem, nesetkal jsem se s nikým, kdo by něco takového zažíval. Netušil jsem, jak s ním teď mluvit, když o tom vím. Měl jsem však mnoho otázek.

,, Bylo to dobré, ne?” promluvil a utřel si ruce ubrouskem. Já však ještě dojezeno neměl, zbýval mi kousek a já žvýkal moc pomalu. Moc zamyšleně.

,, Je to výborný,” usmál jsem se a podíval se na něj, když jsem polkl. ,, Nechceš mi častěji dělat takové snídaně o víkendech, když není babička doma?”

,, Teoreticky by to šlo, soboty mám často volné dopoledne a neděle mám volno celý den. Tvá babička není o víkendech doma?” prohlásil a opřel se lokty o stůl. Propletl si prsty, zatímco mě sledoval.

Odložil jsem sandwich z rukou a též se utřel do ubrousku. ,, Moc ne, buď je dopoledne v práci nebo u dědy. Tráví tam většinou 3 hodiny, netuším, co tam dělá. Ale večery je většinou doma.” Netuším, proč jsem zmínil ony večery. Má úžasná delusional mysl si představila večer s Yoongim a vínem.

Pokýval hlavou. Já se mezitím znovu pustil do jídla s pohledem zabodnutým do stolu. Nedokázal jsem se zbavit té jedné myšlenky, která se mi vryla do mysli. Ačkoli jsme spolu mluvili, viděl jsem před očima jeho ruce, které se snažil zakrýt make-upem. Když se tak snaží, proč si je nezakryl i před tím, než ke mně dojel?

,, Trápí tě to?” opět mě vyrušil po snad dvou minutách ticha. Zvedl jsem pohled a polkl jídlo. ,, Pokud ano, mrzí mě to.”

,, Co myslíš?” nechápal jsem prvně a znovu položil jídlo na talíř. Během pár vteřin mi to však došlo. ,, Ah, uhm…”

,, Opravdu nechci, aby jsi nad tím přemýšlel. Je to minulost a teď jsem rád za to, že se mi to nepodařilo. Nemohl bych se stát psychoterapeutem, pomáhat dalším a potkat tebe,” vysvětlil a natáhl ke mně ruku. Pochopil jsem, svou ruku jsem si okamžitě utřel do ubrousku a chytl se ho. Stisk mi oplatil a začal hřbet mé ruky hladit palcem. Měl ruku otočenou vzhůru, a tak jsem mohl vidět na jeho téměř zakryté jizvy i na pravé ruce. Snažil jsem se na to nesoustředit, přestože mi přejel mráz po zádech. ,, Slib mi, že na to nebudeš myslet. Netrap se tím, ano?”

,, Zaskočilo mě to, včera jsi nic neřekl,” upřesnil jsem jemně. Nehněval jsem se na něj, jen jsem to opravdu nečekal.

,, Věděl jsem, že na to jednou přijdeš sám tak, jako na to, proč nikoho nemám,” řekl a já si skousl rty. ,, Ale také to není nic, čím bych se hned chlubil. Nechtěl jsem přilévat benzín do ohně, jelikož si myslím, že už tak toho na tebe bylo včera moc.” Roztáhl jsem rty do jakéhosi pomyslného smíšeného úšklebku a poposedl si. Nemohl jsem nesouhlasit, bylo toho víc, než jsem čekal. ,, Je však pravda, že jsem z nějaké části za tvou reakci v uvozovkách rád, jelikož mi tím dokazuješ, že ti na mně záleží.”

Usmáli jsme se na sebe. ,, Stejně jako ty. Například, když jsi mě viděl udělat první kroky s protézou, nemám pravdu?” nadhodil jsem a nadzvedl obočí.

,, Ani já svou reakci nečekal.”

Povídali jsme si dál, již o pozitivnějších věcech, zatímco já dojídal sandwich. Následně, aby to babičce nepřipadalo divné, jsme umyli a uklidili nádobí. Nebudu lhát, naše častá těsná blízkost mě velmi znervózňovala, jelikož prostor mezi ostrůvkem a pultem u zdi byl malý a on se kolem mě neustále motal, aby dosáhl do skříněk. Vozíček jsem měl o kousek dál, aby nám nepřekážel, jenže já se pak nemohl hnout. Jen jsem stál a pociťoval, jak se tře o mé záda a sem tam mě chytne za bok.

Nepochybuju o tom, že si toho všiml, několikrát se na mě usmál a já ovšem poznal ten jeho kulišácký úsměv. Zřejmě si uvědomoval, co se mnou dělá. Ale jak říkal Jungkook: jsem zvědavý nadržený puberťák, a tak mi to nedalo a já neustále doslova očumoval jeho ruce, pas i záda. Je velmi vypracovaný.

Hned poté jsme usedli na gauč a já pustil televizi. Vlastně jen tak do pozadí, místo toho, abychom se na ni dívali, jsme si povídali. Zprvu jsem si sedl jen kousek od něj, avšak on mě pobídl, abych si k němu přisedl blíž. Byl jsem vždy rád, když mě pobídl k něčemu, co jsem se bál udělat, jelikož jsem si nebyl jistý, zda můžu. Stejně tak on se občas ptal, jestli na mě může sáhnout či mě políbit, když si to situace vyžadovala.

,, Můžu se tě na něco zeptat? Ohledně té dívky ze školy?” vyhrkl po chvilce ticha a přesměroval svůj zrak z obrazovky televize na mě. Zarazil jsem se, zase jsem na ni úplně zapomněl. Přikývl jsem. ,, Jak to s ní hodláš vyřešit? Nechci znít tak, že bych ti nevěřil a chtěl tě držet dál od ní, aby něco nezkoušela, ale víš snad, že ona si stále asi myslí, že by z vás něco mohlo být.” Odmlčel se. ,, Chápeš, co tím chci říct.”

,, Musím se s ní sejít, abych jí to nějak vysvětlil. Jen ještě nevím jak… Nebo si můžu něco vymyslet, jde mi jen o to, abych se s ní přestal vídat,” odpověděl jsem a sklopil pohled na své ruce, ve kterých jsem si žmoulal lem trika. Když se neozvala žádná zpětná vazba, zvedl jsem k němu pohled. Jen mě pozoroval a já asi pochopil. Opřel jsem se ramenem o opěradlo. ,, Stejně je otravná. Nechci s ní už chodit ven.”

,, Chci jen, aby jsi věděl, že já ti nezakazuju s ní chodit ven, jen bych byl rád, kdyby jsi ji vysvětlil, že o ní nemáš zájem,” řekl a já jen pokyvoval hlavou. Poté se uchechtl. ,, Ani nevíš, jak mě to znervozňovalo během našich sezeních. Ačkoli jsem doufal, že mi mé city neoplatíš, cítil jsem se podveden.”

,, Cože?” zamračil jsem se a jemu úsměv zmizel. ,, Jak jako že jsi doufal, že ti city neoplatím?”

,, Protože jsem tě nechtěl tahat do něčeho, kde budeš neustále v napětí a kde se budeš trápit. Stejně jako teď. Trápíš se nad mou minulostí. To jsem nechtěl. A taky jsi ve stresu z toho, že děláme něco, co je proti pravidlům a během vteřiny se nám může celý svět zbořit. Přehnaně řečeno, ale ty přijdeš o psychoterapeuta a já o práci. Ta situace by byla jak pro mě, tak i pro tebe náročná. A já tušil, že se něco děje, proto jsem tě nechtěl do toho tahat. Chtěl jsem a chci, aby jsi byl v pořádku a šťastný.”

,, Ale to jsem. Teď,” opáčil jsem. ,, Jen to bude těžší, než všechno vyřešíme.”

,, Co všechno?” lehce usmál a opřel se rukou za mými zády. Byl mi tak blíž a já cítil horko, které polilo celé mé tělo.

,, Noo…” vypadlo ze mě. Snažil jsem se mu oplácet pohled, šlo to však těžce. ,, Tak nemůžem…” Měl jsem na jazyku slovo vztah nebo chodíme spolu, avšak příliš jsem se bál na to, abych to vyslovil. ,, Nemůžem to neříct babičce, tvé sestřenici, tvým kamarádům a dalším. Nebo to chceš takhle… být neustále?”

,, Jistěže ne, ale na to máme spoustu času, Jiminie.” Nahmatal mou ruku a stiskl ji. ,, Na nic nebudeme spěchat.”

Jen jsem kývl.

안녕! 🥀
Od rána čekám na další trailer HOTD a chce se mi zvracet z toho, jak moc se těším 😭

-ᴋɪᴋɪ

1262slov❤️