Love That Heals [m.yg x p.jm]

20.

Nebudu lhát, pohled mi neustále sjížděl na dámské podpatky u Yoongiho dveřích mezi čekárnou a zbytkem jeho bytu. Přijmul mě teprve před pěti minutami, zrovna mi připravoval čaj jako vždy. Já se však nedokázal soustředit, už dvě noci jsem se snažil přijít na to, zda ta žena, co s ním byla v knihovně a očividně u něj přespala, je jeho partnerka. Ano, snažil jsem se na to přijít ve své vlastní mysli.

,, Jak ses měl s tou dívkou včera?" prolomil ticho, aniž by se na mě podíval. Naléval zrovna vařící vodu do mého hrnku s čajem.

,, Bylo to také zvláštní," odpověděl jsem upřímně a odvrátil pohled ven do ulic. Následně jsem si otráveným tónem pro sebe zašeptal: ,, A jak ses měl ty s tou dívkou včera?"

Uslyšel jsem jeho smích, což mě donutilo se na něj zmateně podívat. Kurde. Koutkem oka se na mě podíval. ,, Vskutku dobře, děkuju za optání." Neměl jsem slov, pouze jsem sklopil pohled. Přemýšlel jsem, zda mám právo na to, abych se ho zeptal, co za ženu to bylo. Nejsme si až tak blízcí na to, abych se ho ptal na něco takového. ,, Proč máš pocit, že to včera bylo zvláštní? Myslel jsem, že jsi s ní rád."

,, Chytla mě za ruce," zamumlal jsem. Vybavil jsem si ten moment, bylo to opravdu nepříjemné a nečekané. K mému překvapení neměla tak hebké ruce, jak jsem si dříve představoval. Možná to bylo jen tím, že mě držela celkem silně.

,, A na tom je něco špatně?" zeptal se. Zvedl jsem pohled a my navázali oční kontakt. ,, Zřejmě o tebe má zájem."

,, Bylo to prostě divný, cítil jsem se trapně, nevím proč. Pak nás vyrušila... ta holka, se kterou jsi byl," vysvětlil jsem a trochu zaváhal u druhé věty. ,, Nechápu, co se děje, že se s ní začínám cítit úplně jinak. Vždyť byla už od prváku můj crush a teď mám pocit, že chodím do knihovny s někým jiným a žádné city k ní nemám. Chová se ke mně zvláštně."

,, Záleží i na tom, jak chceš, aby se k tobě tvůj budoucí partner choval," podotkl a s mým hrnkem v ruce došel ke stolu přede mnou. Na něj můj hrnek položil.

,, Já nevím. Naslouchal mi, poslouchal mě a chápal mé problémy tak, jako ty." Ani jsem si v tu chvíli neuvědomil, jakou blbost jsem řekl, avšak rozhodl jsem se to zahanbeně ignorovat. Lehce se usmál a posadil se na gauč. ,, Jak si mám někoho najít, když jste zatím jediný, který mě poslouchá? Nikdo jiný to nedělá." Stále jsem přeskakoval mezi tykáním a vykáním.

Chvíli mlčel, pouze mi opětovával můj pohled. ,, Jednou se někdo takový najde. Bude ti naslouchat víc než já. Ale vraťme se k té dívce: máš pocit, že ji třeba už tolik rád nemáš nebo jak to mám chápat?"

,, Beru ji jako spolužačku, stále, ale už se za ní tolik neotáčím, necítím žádný... hezký pocit, když s ní jsem. Nevím, mám ji nechat jít?"

Ani jsem nevěděl, zda se ho opravdu na to ptám a zda chci znát jeho odpověď. V tuto chvíli jsem si poprvé u něj připadal, jako bych se ptal sám sebe, přičemž se ztrácel v začarovaném kruhu. Obklopovaly mě ty samé otázky okolo Rosé, na které jsem nedokázal odpovědět. Hlavní otázkou bylo, zda o ní mám stále zájem?