Love That Heals [m.yg x p.jm]

11.

,, Uvidíme se na konci tohoto týdne v pátek ve dvě, ano? Musíme víc zapracovat," ukončila naše sezení paní Jung a schovala své složky do pracovního stolu.

,, Na čem?" nechápal jsem.

,, Jimine, po celé sezení jsi mi nic neřekl, což chápu, je to pro tebe nové," odpověděla a znovu ke mně přistoupila.,, Jak ses cítil u pana Mina?"

Zaskočila mě tou otázkou. Proto jsem se mezi tím, co jsem přemýšlel, přemístil na svůj vozík.,, Vše v pohodě."

,, Tak co je tu špatně? Mám udělat něco pro to, aby ses tu cítil líp?" navrhla a usmála se.

Nechtěl jsem tu vůbec chodit. Nedokázal jsem být v klidu, ta bílá na mě působila... ne, opravdu jsem se kvůli ní cítil hrozně vystresovaně. A ona působila neklidně a netrpělivě. Neodpovídal jsem ji na moc otázek, má právo být netrpělivá s mým odpovídáním, avšak už tak mě vytáčela tím, jak mluvila o panu Minovi. Zmiňovala se o něm a o tom, jak je ve své profesi špatný.

,, Přesuňte mě zpátky k panu Minovi," trval jsem si na svém bez špetky zapochybení.

,, Jimine," více se usmála a spojila ruce před sebou.,, Je mi líto, ale pan Min se s tvým případem neposunul. Já vím, že je to těžký, ale zvykneš si."

Vydechl jsem a rozloučil se s ní. Otevřela mi dveře a já vjel do čekárny, kde čekal nějaký malý kluk. Měl jsem toho tolik, co bych ji chtěl říct, čím bych mohl odporovat, avšak jsem nechtěl již při prvním sezením dělat nějaké problémy. Rozhodl jsem se tomu nechat více času, třeba si po chvíli zvyknu. Tomu jsem ovšem nedával velké šance, ale přesto jsem neměl na výběr.

Ani později v autě jsem s babičkou nepromluvil. Nechtěl jsem, aby ze mě byla zklamaná, byla naopak nadšená, když jsem chodil panu Minovi. Bohužel rozhovor s jiným psychoterapeutem mi jaksik nešel. Nebudu lhát, pan Min měl to kouzlo, že díky vlídnému přístupu a... úsměvu pacienti mluvili bez toho, aby se snažil.

,, Jaké to bylo?" prolomila ticho babička.

,, Špatný," zamumlal jsem a dál se díval z okna ven.

,, Já vím, že je to těžký, ale nemáš na výběr, Jimine, pan Min tě jen naučil jiným podmínkám. Teď musíš přijmout ty nové," prohlásila.,, Vypusť ho z hlavy a soustřeď se."

,, Babi, mě nijak nepřirostl k srdci," zalhal jsem a podíval se na ní.,, Jen na rozdíl od vás nedokážu mluvit o svých problémech s každým. Ještě k tomu, když mi nepřipadá sympatický."

,, Já vím-"

,, Ne, nevíš," odvětil jsem a znovu obrátil zrak na silnici před námi.,, Nechci k ní chodit. Přece mě nemůžou nutit chodit k někomu, ke komu nechci. Chce mít všechno za sebou a neohlíží se na to, jak se pacient cítí. Vidělas tu holku přede mnou? Vypadala přímo traumatizovaně."