Love That Heals [m.yg x p.jm]

18.

Myslím, že to jednou poznáš sám.

Mezi námi panovalo ticho, stále jsem si přehrával, co mi řekl. Nakonec mi to nedalo a s úsměvem jsem sklopil pohled. Jsi krásný. Tak upřímně jsem to dlouho neslyšel. Jungkook mi několikrát pochválil vzhled, avšak my byli přátelé a většinou to znělo vynuceně, abych už konečně o sobě přestal říkat jak ošklivý jsem. Jenže tohle bylo jiné... tak upřímné a... od někoho jiného, od někoho, kdo mi nikdy nelhal a chová se ke mně jak nejlépe může.

A od někoho, kdo se mnou dělá divy.

,, Tak už se na to přestaneš ptát?" řekl.,, Nepochybuj o sobě, Jimine." Slyšel jsem, jak otevřel krabičky s jídlem, které jsem ihned ucítil.

,, Lichotíte mi, pane Mine," nepřestal jsem se usmívat a podíval se na něj. Naše pohledy se setkaly.,, Děkuju."

,, Yoongi," vyhrkl a já lehce nadzvedl obočí.,, Myslím, že po tom, co všechno jsem ti řekl, si nezasloužím úctu a vykání může jít stranou."

,, Je trochu divný si tykat se svým vlastním psychoterapeutem, ale jestli vám to nevadí," usoudil jsem a pokrčil rameny. Zakroutil hlavou a vytáhl ze skřínky dva talíře. Já si však zvolil zákeřnost a rozhodl se jej provokovat.,, Nechcete- Nechceš odůvodnit své rozhodnutí?"

,, Ohledně toho tykání?" chtěl se ujistit a krátce se na mě podíval. Přikývl jsem a on začal jídlo pomocí vidličky přemisťovat na talíř. Konkrétně rýži se zeleninou.,, Musím mít vždy důvod?"

,, Většinou to tak bývá."

,, Občas jsi mazanější než já a dovoluješ si, měli bychom se znovu vrátit k vykání," uchechtl se a já se kousl do rtů.,, Nemůžu prostě chtít, abys mi tykal?"

,, Tak to nefunguje," připustil jsem. Mlčel, dál se pouze usmíval a já to nakonec vzdal. Chtěl jsem být však ještě odvážnější, přeci jen mezi námi panovala důvěra.,, Jaká je tvoje orientace?"

Uchechtl se, odložil krabičku i s vidličkou a jednou rukou se opřel o pult, přičemž se celým tělem otočil směrem ke mně.,, Tykání neznamená, že se začneš až moc zajímat o můj osobní život."

,, Zvědavost je přece lidská, jak jste říkal," zazubil jsem se a on viditelně polkl. Cítil jsem se až moc dobře na to, že jej právě nutím mi povědět o něčem osobním. Ne že by to bylo poprvé.,, Takže hetero nejste."

,, Podle čeho usuzuješ?"

,, Neodpověděl jste."

Též se kousl do rtů a usmál se. Trefil jsem se, avšak před tím, než jsem opět začal mluvit, se ujal slova on.,, Zacházíš daleko na ten fakt, že jsi mi o sobě nic neřekl. Zatímco o mě toho víc víš, než bys chtěl vědět, jak vidím."

Můj úsměv poklesl a já lehce sklopil pohled. Měl pravdu, měl sakra pravdu. Neřekl jsem mu nic, co by chtěl vědět, odmítal jsem s ním mluvit o čemkoli osobním, zatímco tu z něj tahám velmi osobní věci. Máme toho hodně společného, bohužel to vím jen a pouze já. Nemyslel jsem vůbec na to, že on o tom všem možná ani nechce mluvit, přeci jen jsem ho nutil mluvit o smrti jeho rodiny.