Love That Heals [m.yg x p.jm]

36.

,, Woah, ty toho chlapa fakt máš rád," vydechl Jungkook a začal pohupovat nohama, aby se na houpačce malinko rozhoupal. Já seděl na houpačce vedle něj, přičemž můj vozíček stál kousek ode mě. Hřiště bylo překvapivě prázdné, a tak jsme toho využili.

,, Nekecej," usmál jsem se a podíval se na něj.

,, Ne tak ty vole, ty mi tady o něm básníš už tak hodinu v kuse. Zase," zasmál se.

,, Až budeš mít taky někoho rád, budeš mi tu o něm taky básnit, věř mi."

,, Nah! Já nikoho mít rád nebudu," odfrkl si a já nadzvedl obočí. ,, Jsem na to příliš dokonalej."

,, Aha?" rozesmál jsem se.

Je samozřejmostí, že jsem mu pověděl o tom, co bylo s Rosé a co na to Yoongi řekl. Nemohl jsem se upustit té myšlenky, že chce Rosé pomoct, i přestože na ni prakticky žárlil a radil mi, abych se s ní přestal vídat. Mé srdce doslova hřálo obdivem vůči němu.

Ráno mi psal a vyčítal mi, že jsem ho včera večer nevzbudil, aby mě vyprovodil. Nevadilo mi to, nechtěl jsem ho budit, jelikož jsem věděl, že toho je teď na něj moc a on je člověk, který odmítá si odpočinout. Dělá toho až až.

,, No ale," promluvil na vážno Jungkook a já se přestal smát, ,, asi má s tou Rosé pravdu. Měl bys za ní dojít, omluvit se jí a nějak to vyřešit. Pomoct jí." Opět jsem nadzvedl obočí. Byl jsem překvapený, že zrovna tohle od něj slyším. ,, Já vím. Nemám ji rád. Ale pokud je v takové situaci, je asi nejlepší jí to prostě odpustit a teď jí pomoct. Očividně nechtěla být taková jaká byla. Tak se s ní domluv na venku, nebo jí rovnou napiš a pořešte to přes zprávy. Ale první bych to očichl přes ten chat, abys věděl, jestli je dobrý nápad ji brát za panem Minem."

,, Hm," zamručel jsem jen a sklopil pohled ke kamínkům pode mnou. Mrzelo mě, že jsem ji tak odsekl. ,, Yoongi říkal, že to je na mně. Protože jí bude v tu chvíli jasné, proč jsem ji odmítl."

,, No bude, ale to s tím nic nenaděláte," přitakal. ,, A myslím, že i kdyby jste se sebevíc snažili, nakonec to uvidí. Viděl jsem už tehdy u školy, jak se na tebe díval. A jak jsi se ty rozzářil, když jsi ho viděl."

Usmál jsem se. Je zajímavé, jak jsem si vůbec neuvědomoval, že to všechno byly pohledy zalíbení. Byl jsem si částečně jistý, že mezi námi něco je, ale jaksi jsem si to nikdy při jeho pohledech neuvědomoval či jsem si to nechtěl přiznat. Myslel jsem, že se tak dívá na každého a že to je jen na jeho laskavost.

,, Napiš jí teď," přikázal mi a já k němu ihned vzhlédl. Lehce se usmál. ,, Napiš jí, ať jde teď ven. Já odejdu a ty to tu s ní pořešíš."

,, Ne, teď ne-"

,, A kdy?" nenechal mě mluvit a opřel se lokty o svá kolena. ,, Až bude její v uvozovkách domácí péčko kolovat internetem? Až to uvidí celá škola? To bude celkem pozdě. Když s ní o tom teď promluvíš, zítra budete moct za panem Minem, on jí poradí dospělácké řeči, že s tím má jít na policii a promluví jí do duše a má do pár dnů o to postaráno."