3. menší neshody

579 12 4
                                    

Tom pov:
„Jo, pojedu.” odpověděla jí s jistotou, ale hned na to to vypadalo, že toho lituje.

Celou dobu stojím stranou a pozoruju Isabellu a Stellu. Nemůžou to být sestry, vždyť jsou každá úplně jiná, jak vzhledově tak povahově. Isabella je taková barbie a na Stelle jde vidět, že je rozhodná a stojí si za svým, jsou jako bílá a černá barva. I když co tady řeším, vždyť já s Billem si taky nejsme moc podobní a v chování už vůbec ne, i když jsme dvojčata. I když je pravda, že když je Bill bez make-upu, tak jsme v obličeji SKORO stejní.

Když holky konečně přišli zpátky, měla Isabella zvláštní výraz, nebyla naštvaná, ani smutná, ani se nesmála. Něco je špatně.. „Jo, jinak kluci, tohle je Stella.” najednou nás nadšeně informovala a ukázala na brunetku „Ahoj.” odpověděla slabým hlasem a slabě se pousmála. Zvedla pohled ke mně a všiml jsem si, že má oči zalité slzami, ale nenechala je vyjít ven a dělala jakoby nic. Jen jsem se na ní slabě pousmál a ona se zase začala červenat. Je tak rozkošná. „Ahoj, Já jsem Bill, tohle je George a tohle Gustav a Toma už asi znáš.” odpověděl Bill a hned jí i obejmul. Šlo vidět, že to nečekala, ale nakonec ho objala zpátky.

Chvilku jsme se tam ještě o něčem bavili a pak Stella řekla, že už musí jít. Rozloučili jsme, když se otočila aby odešla, tak z Isabelly vypadla věta, kterou jsem v životě od ní neslyšel. „Mrzí mě to.” řekla provinile a podívala se omluvně na Stellu. „Teď už to jedno.” odpověděla aniž by se otočila a pak odešla.

Stell pov:
„Kam jdeš?” ptala se mě Nicol, když jsem spěchala zpátky do děcáku.  No jo, tak nějak jsem jí to neřekla. „Noo, jakoby takhle, Isabella za mnou přišla s tím, že mám jed s něma na jejich celosvětové turné.” odpověděla jsem jakoby to nic nebylo. „Počkej, Isabella se vrátila?! A jako s kým?” ptala se dal, když jsem začala v našem pokoji balit své věci. „Idk, nějak Tokio Hotel nebo nějak tak se jmenovali.” vysvětlila jsem a prohledávala polorozpadlou skříň s oblečením. „Děláš si prdel?! Jako fakt jedeš s nejslavnější kapelou na jejich turné?!” Nicol narozdíl ode mě má o nich přehled. „Ne, MY s nimi jedeme na jejich turné. A už nemel a začni balit.” ukončila jsem nás dialog a pomohla jí s balením. Já si zabalila jen jeden velký černý batoh, jelikož moc věcí stejně nemám.

Oblečení jsem si nechala to co jsem do teď měla na sobě a mohli jsme vyjít.

***

Když jsme vyšli před budovu, už tam čekala Isabella s kluky před obrovským černým autobusem.

„Ahoj Nicoliiiiii!!” vypískla ze sebe Isabella a rychle Nicol objala. Nicol byla zaskočená, ale taky jí objala. Nicol Isabellu moc nemusela, neměla jí ráda, ne po tom co mi udělala. „Kam se vůbec chystáš?” zeptala se nakonec Isabella Nicol s podezřívavým pohledem. „Jede s námi.” odpověděla jsem místo ní, jakoby to už bylo jistý, ale nikomu jsem to neřekla. „A-aha, tak jo no.” odpověděla mi šokovaně Isabella, ale pak už byla v pohodě. „Stell, to si nemusela.” pošeptala mi Nicol „Ale chtěla.” odpověděla jsem a s úsměvem na ní mrkla. Měli jsme štěstí, že jsme nic nemuseli řešit s ředitelkou děcáku, bylo jí to srdečně jedno.

Isabella pak Nicol představila i kluky a pak jsme už nastoupili do autobusu a jeli jsme do Německa konkrétně do Berlína, kde má odstartovat turné.

Bus:

„Wow kluci, to je úžasný!” Nicol byla ohromená, a musím přiznat, že já taky

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

„Wow kluci, to je úžasný!” Nicol byla ohromená, a musím přiznat, že já taky. Je to tady kurva velký, ale jakože hodně. „Tak to díky, věci si někam hoďte a pak přijde za náma do "obýváku".” řekl Bill a při slově obývák naznačil prstama ve vzduchu uvozovky. „A kam si je máme hodit?” zeptala jsem se a čekala na odpověď „Pojďte za mnou.” ozval se Gustav a my šli za ním.

„Jsou tam postele pro 10 lidí, vemte si, jaký postele chcete, ještě jsme si je nerozebrali

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

„Jsou tam postele pro 10 lidí, vemte si, jaký postele chcete, ještě jsme si je nerozebrali.” řekl s úsměvem. „Dobře, díky.” odpověděla jsem a úsměv oplatila. „Spím nahoře!” ozvala se Nicol, a už běžela „Já naproti tobě!” na postel jsem hodila batoh a šli jsme zpátky za klukama.

***
„Tak jsme tady!” ozvala se Nicol a kluci se na nás podívali kromě Isabelly, která si upravovala nehty a Toma, který hleděl do mobilu. „Fajn, někam si sedněte a kde klábosit!” zajásal Bill a tak jsme si s Nicol někam sedli. Já si sedla mezi Billa a Toma.

Kecali jsme strašně dlouho, všichni jsme se bavili, až na Toma. Tom sem tam něco pronesl, ale jinak mlčel. Já si povídala hlavně s Billem a extrémně jsme si sedli. Je to strašně fajn kluk a už teď je to moje kámojda. Párkrát jsem se podívala na Toma a párkrát ho nachytala jak se na mě dívá, takovým zvláštním pohledem, ale nějak jsem to neřešila. Co mi potom začalo trochu vadit bylo to, že mi dal ruku na stehno těsně nad kolenem a pak ho začal i lehce hladit, několikrát jsem mu tu ruku oddělala, ale pokaždé jí dal zpátky.

Naštěstí nás z konverzace vyrušil řidič autobusu „Dvaceti minutová pauza tady na benzínce a pak pojedem komplet celou noc, takže na záchod a kuřáci si běžte ulevit.” když dokončil svůj monolog, podíval se na mě a na Nicol „Jinak, jsem Ben.” já jen přikývla na souhlas, že to chápu a pak zase zalezl. „Dětska, jdu na benzínku něco koupit, hned jsem zpátky.” A když to Bill dopověděl, všichni se rozutekli.

Po asi 10 minutách, když už byli všichni v busu, já se rozhodla, že půjdu na vzduch. Vyšla jsem ven a sedla si na schody z autobusu. Až po chvilce jsem si všimla Toma, který má v ruce zapálenou cigaretu a pozoruje mě. Snažila jsem si ho nevšímat, ale bylo to nepříjemný a tak jsem vstala a chtěla jít zpátky dovnitř, ale někdo mě chytl za ruku a natlačil úplně na černý autobus a obě ruce mi dal z každé strany hlavy. Samozřejmě, že je to Tom, kdo taky jinej..

„Co chceš Tome?” vyjela jsem po něm hned co se na mě nalepil, přiblížil se blíž a pošeptal mi do ucha „V klidu kotě, nikdo ti nic nedělá. Jen ti chci říct, aby sis se mnou nezahrávala Stello, já vždycky dostanu to co chci.” najednou byl úplně jinej než předtím, měl úplně chladný pohled a jeho hlas byl napjatý. Šel z něj docela strach, víc jsem se natiskla na autobus a bála se, co bude teď, ale on jen naposled potáhl nikotin z cigarety, pak jí zahodil a šel dovnitř. A já se pořád nemohla zpamatovat z toho, co se právě stalo...

Snad se vám zatím příběh líbí, když tak mi to dejte vědět nějakým komentářem, nebo hlasem 💕 zítra bude další díl💋

life tour ♡ || Tom Kaulitz Kde žijí příběhy. Začni objevovat