life tour ♡ || Tom Kaulitz

25. brother?!

Tom pov:
Seděl jsem ve svém autě a čekal na zahájení závodu. Nezaujatě jsem pozoroval okolí, když jsem zahlédl Joshe. Procházel kolem mého auta, a když si mě všiml, přejel mě se znepokujicim pohledem.

Josh:

Pak k němu přišel Joel a začali o něčem vášnivě debatovat. Prevít bláznivej... Chvilku jsem je pozoroval, ale pak mě z přemýšlení vyrušila má bývalá hračka. „Čauko Tomi!" zvolala a opřela se o otevřené okno mého auta. „Co chceš Angie?" zeptal jsem se jí, ale mou plnou pozornost neměla. „Stýskalo se mi po tobě." řekla a udělala štěněčí obličej, kterej jí, ale moc nešel. „Bohužel nemám na tebe čas zlato." odsekl jsem a oči začal hledat jedinou dívku o kterou jsem se opravdu zajímal. „Ale no tak Tomíku... copak jsi zapomeň jaké to bylo, když jsi mě tenkrát požádal o ruku?" řekla, vzala mou ruku a přitiskla mi jí na její velká, ale umělá prsa. „Bylo nám 16 a byl jsem na mol." odbyl jsem jí nezaujatě a vytrhl jsem ruku z jejího sevření.

„ZÁVODNÍCI NA START!"

Doprostřed vyšla Ash, která startovala většinu závodu a zvedla malou černobílou vlajku s kostičkovaným vzorem. Kolem mě se seřadili další závodníci ve svých autech včetně Joshe a Joela. Většinu závodníků znám, přece jenom, tohle je moje město. Úplně na kraji řady jsem si, ale všiml neznámého auta a v něm kluka. V tu chvíli mi mihla v hlavě myšlenka...

Flash back:
Jeffrey: Když jí bylo 22 a mně 23 narodil se nám syn, ale Owet se bála, že na to Josh přijde a tak jsme to malý dali do babyboxu, a když jí bylo 25 a mně 26 narodila se mi dcera...

Now:
Nevím proč, ale začal jsem si ho prohlížet, ale v Tom mě vyrušil Jeffrey, který se opřel a okna jako předtím Angie.

Jeffrey: „Hele, nestresuj. Zase vyhraješ, jako vždycky."

Tom: „Dík bro." chvilku jsem zaváhal, ale pak jsem se stejně zeptal.. „Hele Jeffe, víš jaksi nám vyprávěj o tom všem, jak se narodila Stella a její bratr a další věci.."

Jeffrey: „Co s tím?"

Tom: „Víš něco o tom klukovi?"

Jeffrey: „Jmenuje se Kristian a je o rok starší než ty."

Tom: „Takže by mu mělo být 18?"

Jeffrey: „Jo, hele o co ti jde?"

Tom: „Já jen, jestli nevíš kde je teď."

Jeffrey: „Nevim, ale proč se ptáš? Neřeš pičoviny a soustřeď se na závod, jasný?'

Tom: „Ano pane."

„Připravit!" konečně se zase ozvala Ash a postavila se před auta. „Pozor..." oběma rukama jsem pevně sevřel volant a snažil se plně soustředit na závod. „START!!" vykřikli všichni a auta se rozjela.

-----------------------------

Závod byl v plném proudu. V žilách mi místo krve koloval adrenalin a po čele mi stékaly kapičky potu. Projížděl jsem kolem ostatních aut a zanedlouho jsem byl v čele. Projel jsem i kolem Joshe, který mi věnoval vražedný pohled, ale já to neřešil a jel dál. Najednou kolem mě projel ten klučina na kterého jsem se před tím díval, jen v tmavě modrém autě a když jsme jeli vedle sebe podíval se mi přímo do očí a šibalsky se usmál.

Kristian:

Celá Stella, co když je to vážně on?

Podíval jsem se zpátky na silnici, ale v ten moment jsem ucítil silný naráz přímo na místo jezdce. Pak jsem cítil ostrou bolest a pak jen tma...

„Tome...Tome?!" viděl jsem její krásnou tvář plnou strachu. Cítil jsem jak ve mě pulzuje bolest a zase tma...

***

Snažil jsem se otevřít oči, ale nešlo to. Když jsem je konečně otevřel do očí mi svítilo ostré bílé světlo. „Aa dobrý den pane Kaulitzi. Čekali jsme kdy se probudíte!" informoval mě nadšeně starší chlap v bílém plášti a vedle mé posteli stála mladá sestřička. „Co se to kurwa stalo?!" vyštěkl jsem po nich ve snaze pochopit jakoukoliv podstatu toho proč jsem ve špitále. „Měl jste autonehodu. Přivezl vás sem mladý muž, který čeká na chodbě i s vaším bratrem, s vaší přítelkyní i vašimi přáteli." odpověděl a chystal se odejít, ale u dveří se ještě otočil „Mám je pustit za vámi?" podíval jsem se na něj a beze slova přikývl.

Stell pov:
Čekali jsme na chodbě, když k nám přišel doktor a řekl, že můžeme jít za ním. Nikdo neváhal a všichni se vrhli k jeho dveřím, ale nesměli jsme tam všichni, takže jsme nakonec šli jen já, Bill a kluk, který sem Toma dovezl a který se představil jako Kristian.

„Tome!" vykřikl Bill a rozeběhl se k němu. Beze slova jsem ho následovala a oba jsme se postavili z každé strany postele a Kristian stál kousek dál. Bill se ho hned začal vyptávat co se stalo a tak a já jen chytla Toma za ruku a jen si ho prohlížela. Prohlížela jsem si jeho ruku, ve které měl píchlou jehlu napojenou na lapačku. „Kotě." z přemýšlení mě vytrhl Tomův hlas a když jsem zvedla pohled, naše pohledy se setkali. „Ty mi nic neřekneš?" zeptal se zaraženě a začal bříškem palce hladit hřbet mé ruky, když jsem prstem přejížděla po jeho teplé dlani. Nebylo mi do řeči.

„Pořád je v šoku." ozval se najednou Kristianův ne příliš hluboký hlas. Tom se na něj podezřívavě podíval a pak se zeptal „Kdo vůbec jsi?" podívala jsem se na Kristiana a on se podíval na mě. „Teď už váš známý." odpověděl a podíval se zpátky na Toma. „Proč bych ti měl věřit?" zeptal se znovu s hrozbou v hlase. „Tome, zachránil ti život." řekla jsem mu, páč to nemohl vědět, většinu času byl v bezvědomí. „Je to tak." řekl prostě Kristian s drzým úsměvem. „Hele víš, že jste si podobní?!" zeptal se nahlas Bill, ale myslím, že jen prostě přemýšlel nahlas, když si prohlížel Kristiana, ale při tom mluvil na mě. „Omlouvám se, že vás vyrušuju, ale musím vás požádat abyste na chvíli opustili pokoj." kluci se hned sebrali a mlčky odešli, já dala Tomovy pusu na čelo a taky jsem odešla.

„Jak je na tom?" zeptal se Jeff, když hned přispěchal k nám. „Nejhorší už má za sebou." odpověděl Kristian a dal se na odchod. „Hele chlapče, pojď sem." zavolal ho Jeff zpátky a Kristian se postavil vedle mě před Jeffreye. „Musím s vámi mluvit.” Šli jsme tedy ven.

Venku si Jeff i Kris zapálili cigarety. Jeffrey chtěl začít mluvit, ale Kris do toho skočil...

Kristian: „Tak co, chodíš s někým?”

Jeffrey: „Nezlehčuj to.”

Kristian: „S herečkou? Nebo snad závodnicí?”

Jeffrey: „Přestaň.”

Kristian: „Jseš docela namakanej...”

Jeffrey (his face): 😒😳

Kristian: „S trenérkou v gymu.”

Jeffrey: „Kvůli tomu tady nejsme!”

Kristian: „Vím proč tady jsme. Tati...”