life tour ♡ || Tom Kaulitz

35. bff / bich fake friend

Stell pov:
Ráno mě vzbudilo klepání na dveře od mého pokoje. Zmateně a unaveně jsem si protřela oči a rozhlédla se po místnosti. „Ano?" zavolala jsem zpátky a čekala kdo přijde. „Čau, můžu?" zeptal se opatrně Kristian, když otevřel dveře. „Čau, jo jasně." odpověděla jsem jsem a zpříma se posadila. Kristian přišel až k mě posteli a posadil se vedle mě. Na to, že je tohle naše druhé setkání mám z něj dobrej pocit. Ne že by byl nějak extra sympatickej, ale prostě mi sedl. No asi je to tím, že jsme vlastně dvojčata.

Kristian: „Me entenderás si hablo español?"

Stella: „Soy de Argentina entonces si."

Tom pov:
Konečně jsem dojel do nemocnice. Včera večer jsem měl dost vážnou debatu s Billem ohledně holek, hlavně Stelly. Pak nám zavolala Ash, že jsou na hřišti a ať se jdeme s nimi ožrat, ale to už je vedlejší.

Už jsem před dveřmi do jejího pokoje a vím, že musím udělat to co nechci, ale jinak to nejde. Sám jsem se o tom přesvědčil. Bez zaklepání jsem vešel do pokoje, ale z toho co jsem viděl jsem byl fakt překvapenej. Viděl jsem Stellu, která měla nejspíš záchvat smíchu a Kristiana, kterej na ní něco breptal španělsky. „Zdar Tome." pozdravil mě najednou anglicky Kristian, když vstal z postele. „Čau." odpověděl jsem a s nezájmem prošel kolem něj rovnou za Stellou. Vypadala docela překvapeně, že mě vidí, ale nic neřekla. Jen si mě prohlížela. „No nic, tak já vás nechám o samotě. Stell, pak teda napiš jak seš na tom." Stella mu přikývla a Kristian odešel z pokoje.

„Jak je ti?" byla úplně první otázka co mě napadla. „Pořád mě trochu bolí břicho, ale jinak dobrý." odpověděla, ale pohled jí směřoval k zemi. „Víš já..." chtěl jsem pokračovat, ale nešlo to. Nemůžu ji jen tak říct, že nemám čas ji chránit, a že nemám čas se ní zabývat. S dalším nádechem jsem chtěl dokončit aspoň tu větu, ale všiml jsem si, že Stelle stékají po tvářích slzy. Neplakala, jen je prostě nechala téct. „Stelly, se co děje?" nic mi neodpověděla, jen se pořád dívala do země, tak jsem jí chytil bradu a přiměl ji tak, aby se mi dívala do očí. „Mám strach Tome. Nevím jestli to zvládnu." řekla nakonec a začala si rychle utírat slzy. Nechápal jsem o čem mluví. Sedl jsem si vedle ní na postel a objal ji kolem pasu. „Nevíš jestli zvládneš co?" zeptal jsem se zmateně, i když možná jde o tu mojí mafiánskou stránku. „Nevím jestli zvládnu být s tebou. Dokud si byl jen kytarista, bylo to fajn, ale teď Když jsi mafián...mám tě ráda Tome, ale nechci tě začít milovat a pak tě ztratit." celou dobu kdy mluvila se její uslzené oči dívaly do těch mých. Vlastně máme na to stejný názor, jestli se to tak dá říct. Bojím se toho samého. „Kotě..." začal jsem, když jsem jí bříškem palce stíral slzy z její tváře „Nemůžu s tebou být." řekl jsem jak nejjemněji jsem dokázal. Nemůžu jí přiznat, že mám strach, že jí ztratím. Stella se na mě jen nechápavě podívala a znovu jí začaly slzet oči. „Nedokážu tě ochránit." řekl jsem narovinu jak to je, nemá cenu lhát. „Chápu, potřebuješ se zbavit přítěže." řekla jakoby to bylo úplně jasný. Jako popravdě to vystihla přesně, ale takhle bych to neřekl. „Nejsi přítěž. Ale teď si prostě nemůžu dovolit nějakej vztah." odbyl jsem jí a vstal z postele s rukama překříženýma na hrudi. „Tak proč to vůbec začalo?" zeptala se zklamaně a naštvaně zároveň. Nedokázal jsem odpovědět. Protože jsem se do tebe zamiloval na první pohled... Beze slov jsem odešel z jejího pokoje.

Stell pov:
Když Tom odešel, z očí se mi zpustil vodopád slz. Vážně pro něj nic neznamenalo? Dlouho jsem o tom všem přemýšlela. Teď nechci být sama. Vzala jsem si ze stolku vedle postele mobil a zavolala Nicol, jestli by nemohla přijít.

S Nicol jsme si povídali snad přez 4 hodiny a na chvíli jsme zapomněli na všechno co se do teď stalo. Poprvé po dlouhé době jsme se bavili jako kdysi.

Nicol: „Takže tě zítra pustí?"

Stella: „Jo, mělo by to tak být."

Nicol: „To je dobře. A co se týká Toma..." na chvilku se odmlčela, ale s nádechem zase začala.

Nicol: „Vyser se na něj. Nestojí ti za to. Teď se soustřeď na svou budoucnost."

Stella: „Jak to myslíš?"

Nicol: „Noo s Naomi jsme se sešli na RANDE a ona mi řekla, že pracuje u toho chlápka, u kterého jsme byli s klukama nahrávat, s tím Jackem. Jack prej má nahrávací studio i v Miami, ve Střední Americe i v Argentině a má o tebe velký zájem."

Stella: „O tom mi Naomi říkala, ale nejsem si jistá, nikdy jsem si nedokázala představit, že stojím někde v aréně s mikrofonem v ruce."

Nicol: „Měla by si to zkusit."

Stella: „Dobře, promyslím to."

Nicol: „Plánuješ se někdy vrátit do Argentiny?"

Stella: „Prosim tě... jako bych tě tady mohla nechat pako."

Nicol se usmála a pevně mě objala. Pak jsme to už nějak neřešili a řešili jsme spíš kraviny.

***
Konečně je ráno, to znamená, že konečně můžu jed domů. Ale je tady jeden problém, nevím jak to teď doma bude fungovat, když bydlíme s holkama u kluků, ale snad se to nějak zvládne. Ráno mi volal Kristian, že pro mě přijede, ale nechápala jsem, proč nepřišla Nicol, protože včera mi říkala, že přijede s Kristianem. Zkoušela jsem jí volat, ale nebrala to, ale já to nechala být. „Čau, můžem?" zeptal se mě brácha, když vešel do pokoje. „Jo jdem." odpověděla jsem, vzala si tašku a šli jsme.

„Víš kam jed?" zeptala jsem se, když už jsme byli v autě. „Neboj, nemám v plánu tě unýst." odpověděl a začal se smát. „Stejně bys to se mnou nevydržel." odpověděla jsem a začali jsme se smát oba a pak jsme se i trošku 'hádali'.

Když Kristian zaparkoval před domem, tak jsem si chtěla vzít tašku z kufru, ale Kristian mi jí vzal s tím, že mi ji odnese. Za těch pár dní jsme si ho vážně oblíbila. Možná by nám to sourozenectví bude fungovat.

Když jsme vešli do domu tak jsem se hned se všemi objala, dokonce i s Georgem. Vypadal, že je v pohodě. „Chyběla si nám škvrně!" pronesl nadšeně Bill, když mě pevně objímal. „Stello!" vykřikla nadšeně Kessy a hned se rozeběhla a pak mi doslova skočila do náruče. „Chyběli stě mi kluci." řekla jsem a vzala jsem si od Kristiana. Kluci se hned zakecali s Kristianem a já si šla odnést tašku do pokoje.

Tašku jsem u sebe v pokoji hodila na postel a pak jsem chtěla jít za Nicol, protože s ní chci mluvit ohledně Naomi. Zaklepala jsem na její dveře, ale nic se neozvalo, tak jsem vešla dovnitř. Ale to byla chyba. Hned se mi začaly hrnout slzy do očí. Tom ležel nahej na posteli a Nicol se nahá nad ním vlněla. Prostě tam šukali pěkně natvrdo. „Stello!" zvolal Tom, když si všiml, že s brekem stojím ve dveřích. Nevydržela jsem to. S brekem jsem třískla s dveřmi, seběhla schody, přiběhla jsem ke dveřím, kde visely bundy, vzala jsem z nějaké bundy krabičku cigaret a vyběhla ven.

Hned jsem vzala mobil do ruky a zavolala Naomi.

Naomi: „Ahoj, už jsi doma?...počkej, ty pláčeš?"

Stella: „Víš jak si mi říkala o Jackovi...beru to."

Tohle určitě není konec celkového příběhu, ještě nejsme ani v půlce 🤭😽