life tour ♡ || Tom Kaulitz

27. are you sure?

Tom pov:
Ráno jsem se vzbudil se znepokojícím pocitem. Možná jsem to všechno neměl říkat. Asi mi na ní záleží, ale můžu ji věřit? Co když se to k někomu dostane. Sotva mám nějaké postavení a hned si ho plánuju zničit? Snažím se ostatním dokázat, že už něco znamenám, ale neznamenám nic. Nebo aspoň zatím.

Konečně jsem otevřel oči a rozhlédl se po místnosti. Nic se v pokoji nezměnilo, teda až na jednu věc. Všiml jsem si, že mi na hrudi někdo spokojeně spí. Samozřejmě, že je to Stella. Zůstala tady celou noc?”  Včera večer jsem jí říkal, že tady nemusí zůstávat, že to zvládnu, ale nepustila se mě ani na minutu. A asi jsem za to rád. Zaujatě jsem si jí prohlížel a nemohl jsem z ní spustit oči. Je tak krásná. Čím jsem si jí zasloužil? Záleží jí na mně? Záleží mně na ni? I kdyby jo, tak nemůžeme spolu být. Nedokázal bych jí ochránit a nechci aby se stalo to, že mi na ní začne záležet a pak o ní přijdu.

Byl jsem tolik zažraný do svých myšlenek, že jsem si ani nevšiml, že mě Stella zaujatě pozoruje. Svýma modrošedýma očima zkoumá každý detail mé tváře. „Jak dlouho se už na mě koukáš?” zeptal jsem se a rukou jí začal hladit po tváři. „Chvilku.” odpověděla, když prstem mi na břichu kreslila různé obrazce. Na nic jsem nečekal a okamžitě jí políbil na její dokonalé rty. Nezaváhala. Hned začala spolupracovat a já jí začal lechtat po stranách břicha.

Pár minut jsme se takhle škádlily, nebo spíš já jí, než do pokoje přišel doktor, který nám oznámil, že zítra už mě propustí. „Tak rychle?” zeptala se překvapeně Stella a já se na ní nechápavě podíval. „Noo ano, ta autonehoda byla asi velká, ale žádné vážné následky pan Kaulitz neutrpěl. Nejhorší věcí jsou dvě naprasklá žebra, ale stačí aby byl pan Kaulitz v klidu a spraví se to samo.” doktor se na konci hlášení usmál s odešel z pokoje. „Chceš abych tady byl dýl?” zeptal jsem se jí šokovaně a na oko uraženě. „No tak herečko, jen chci abys byl v pohodě.” odpověděla a dala mi pusu na čelo.

-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-

„Jak dlouho tady ještě budeš?” zeptala se mě Kessy, když na mě skočila nadšením, že mě vidí.  Kdyby věděla co jsem ve skutečnosti zač, jsem si jistej, že by se ke mně ani nepřiblížila...  „Moc dlouho ne škvrně.” Kessy si vlezla za mnou pod peřinu a přitulila se ke mně. Podíval jsem se na Stellu, která se jen usmívala. Kluci přijeli za mnou, ale Kessy je vyhnala z pokoje, že jsem prej jen její. Nebudu lhát, rozesmálo mě to a zároveň zahrálo u srdce. Kdybych nějaké měl. „Pojď sem.” pokynul jsem Stelle a pohledem naznačil aby si lehla za námi.

-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-

„Bille, dej na ní pozor a nespouštěj z ní oči.” Řekl jsem Billovi, když odcházeli z nemocnice. Domluvili jsme se, že zítra pro mě přijede Georg a Stella mi slíbila, že dá pozor na Kessy.

Stell pov:
Z nemocnice jsme dojeli večer kolem 8 takže jsme se cestou stavili do jedné restaurace na večeři. „Víte, podle mě, Tom není zlej kluk.” pronesla z ničeho nic Nicol než si nabrala další porci jídla. „Vůbec ho neznáš.” odpověděl Georg a vražedně se na ní podíval, ale když viděl můj pohled na něm, rychle si to rozmyslel. „Podle mě si jen hraje na zlého, ale v reálu je hodnej, milej, sladkej a další ty blbosti.” řekla tentokrát Layla a napila se svého džusu. Georg to nevydržel a praštil pěstmi do stolu „TOM JE MAFIAN!! Je to největší gangster Ameriky, hned po jejím otci! Až Jeffreye někdo zabije, kdo myslíš, že asi nastoupí na jeho místo?” křičel tak, že se na nás lidi otáčeli „Tom.” odpověděla jsem nejistě, jelikož jsem si až teď uvědomila co je to vlastně za člověka. „Přesně tak.” řek Georg a s dalším nádechem pokračoval „nevíte kolikrát musel zabít, kolikrát znásilnil.” všechny pohledy teď směřovali na mě. „Stell, půjdem na vzduch?” zeptal se mě Gustav a já jen přikývla.

Vyšli jsme ven a jen se tak procházeli kousek dál rušnou ulicí. Oba jsme mlčeli, ale já se musela zeptat „Hele, to co říkal Georg o Tomovi... Je to pravda?” podívala jsem se na něj a Gustav jen sklopil zrak. „Jo je. Ale pamatuješ co jsem ti o tom říkal? Každá mince má dvě strany.” dořekl svou odpověď a zase jsme jen tak mlčky šli. „Ona je jiná... Tohle říká pokaždý, když se o tobě bavíme.” promluvil do ticha a já si jen povzdechla. „Být tebou, nechal bych tomu volný průběh. Ale já nejsem ty. Musíš se rozhodnout sama, jestli máš strach a chceš s ním skončit, nebo ti na něm záleží a máš dost odvahy stát mu po boku.”

Po asi cca hodině jsme došli domů, kde už samozřejmě všichni čekali. „Dobrou!” oznámila jsem a šla rovnou do pokoje. Šla jsem do sprchy, vykonala sou večerní rutinu a šla spát, ale nemohla jsem usnout. Převalovala jsem se v posteli asi tři hodiny a pak jsem to vzdala.

Vyšla jsem z pokoje a přez chodbu jsem přišla až ke dveřím Tomova pokoje. Dveře byli pootevřené, takže jsem vešla dovnitř. Nevim proč, ale čekala jsem, že tam najdu Toma jak sladce spí v posteli. Bohužel tam nebyl. Sedla jsem si na kraj jeho postele a jen se tak rozhlížela. Mou pozornost přitáhl kus papíru a tmavě modré tričko pod jeho polštářem. Vzala jsem list papíru a začala ho šeptem číst. Zřejmě je to písnička, jelikož jsou k tomu popsané i akordy na kytaru.

♡♪Tančíš tu nade mnou, pro peníze v ruce mí, bankovky lítaj vzduchem, držíš moje svědomí.
Tančíš tu nade mnou, protože jsme nechtěný...

Nabídnu ti bolest výměnou za tělo tví,
vybíjím ze sebe špínu, jizvy se furt nehojí.

Tančíš tu nade mnou, pro peníze v ruce mí,
udělal jsem špatný věci, který nejde zpátky vzít.
Tančíš tu nade mnou, protože jsme nechtěný,
tak ukaž mi co dělat, nad ránem můžem jít.

Tančíš tu nade mnou, pro peníze v ruce mí,
řekni kolik, řekni čeho, ať už dál je nevidím.
Tančíš tu nade mnou, protože jsme nechtěný,
tak ukaž mi co dělat, zbylas mi poslední...♪♡

Je jasné, že to psal Tom. Tahle písnička ho úplně vystihuje. Jeho povahu a to, že mu zbyla jen samota a jeho děvky. Tenhle text jsem si četla pořád dokola, než jsem usnula v teple jeho peřinách.

Vím, že je to po delší době, ale i snaha se musí ocenit😅 doufám, že se vám díl líbil 🫶🏻🙊