𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Kapitola druhá: Felixe přítel

Zase jsem usnul. Tentokrát mě vzbudilo tiché ťukání na dveře. Pokynul jsem aby daný vstoupil, byl to Felix. Už nebyl oblečený do černé kožené bundy a upnutých kalhot stejné barvy. Teď měl na sobě vetší bílé tričko a šedivé tepláky. Pohledem jsem zabloudil na jeho krk na kterém se teď zbarvovaly malé flíčky. Takže se mi to nezdálo. Felix se posadil na postel a podíval se na mě ,,Sungu, jseš naštvaný?" Hodil jsem po něm nechápavý pohled ,,proč bych měl být naštvaný? Jen mě to šokovalo tak jsem rychle zmizel" zakreju všechno zklamání a smutek za široký úsměv ,,to jsem rád, nechci abys byl naštvaný. Klidně vás představím! Nechtěl jsem aby jste se "poznali" takhle" zčervená a sklopí pohled ,,Felixi, rád ho poznám. Jen mě příště varuj" rychle přikývne a obejme mě. Jak já ho miluju, na něj se nedá zlobit.

Felix odešel do svého pokoje aby zavolal svému příteli kterého následně pozve na večeři abych ho poznal. Upřímně? Nechci ho poznat, nechci vidět toho člověka který se může takhle Felixe dotýkat. A proč jsem mu teda řekl že ho rád poznám se ptáte? Jednoduše mě to vlastně zajímá, jestliže má Felix s někým být tak ne bez mého schválení.

Chvíli jsem se ještě válel na posteli dokud se neozvalo klepání na dveře ve kterých se následně objevil Felix ,,bude tu za dvacet minut" oznámí mi. Jen pokývám hlavou a blonďák následně zavře dveře. Povzdechnu si. Bojím se že bude až moc dobrý. Vstal jsem z postele, hodil na sebe bílý triko a černý tepláky a odešel do kuchyně kde jsem si udělal čaj na zklidnění.

Po patnácti minutách začal zvonit zvonek, to musel být on. Felix náhle vylítnul z pokoje a hnal si to ke dveřím kde se začal s tím jeho vítat a samozřejmě nechybělo hlasité mlasknutí.

Do kuchyně vešel černovlasí kluk s namakanou postavou. ,,těší mě, jsem Changbin" čelist mi spadla až na zem ten Changbin se kterých chodil Felix celou dobu ven? Rychle jsem se vzpamatoval a také se představil ,,Jisung, Han Jisung" podívám se nevěřícně na Felixe který kouká všude kolem ,,no tak posaďte se, já zatím něco udělám" pobídne nás po chvíli trapného ticha Felix a začne popostrkávat Chanbina ke stolu u kterého taktéž sedím.
Changbin si sedl naproti mě kde měl dokonalý výhled na linku úchylák bylo mi hned jasný proč si tam sednul. Protočil jsem očima a napil se z hrnku ve kterém byl již studený čaj.

Felix dodělal jídlo a všem nandal. Když zasednul ke stolu, začali jsme jíst. Bylo trapné ticho, sice ne tak trapné jako předtím jelikož jsme jedli ale furt bylo trapné.

Dojedl jsem jako první tak jsem odnesl talíř do dřezu a hned ho umyl. Ti dva se na sebe debilně culili tak jsem se sebral a odešel do pokoje. Byl jsem unavený. Ano prospal jsem celý den ale jen tahle událost mě vysílila víc než běžecký maraton který jsme běželi před rokem se školou. Padnul jsem do postele a hned na to jsem usnul i odkrytý.

------
Přeji hezký pozdní večer (jestli to čteš ráno, odpoledne a nebo večer je mi to asi jedno)
Ach ano. Napsala jsem ze to vydám někdy za týden. Jenže prázdniny jsou tak nudné že bych na to pravděpodobně i zapomněla. Takže to sem házím teď. Je to kratší, i když jen o 100 slov asi, ale dlouhé kapitoly a já? To nejde dohromady. No to je asi vše co jsem potřebovala říct. Tak zas někdy~
Ps: ano štve mě že ten příběh začíná tím že se zas vzbudil, a furt jenom chrápe. Ale jsem poměrně líná to nějak předělávat (asi pardon) ale jestli to tu vůbec nechám tak pravděpodobně proběhne korekce. Nic neslibuju haha.