𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Kapitola sedmnáctá: výprava

Minho nám udělal snídani a mezitím co jsme čekali na Jeongina jsme si povídali o tom co budeme dělat přes den ,,dobré ráno" ozve se za náma což nás přinutí se otočit ,,taky přeji hezké dopoledne" usměju se a vstanu abych ho obejmul. Jeongin nevěděl jak reagovat ale obejmul mě taky. ,,spal jsi celkem dlouho, šel jsi spát pozdě?" zeptám se a zase si sednu ,,jo, slyšel jsem tě odcházet".

,,jak jsi věděl že jsem to já?" Jeongin se jen usměje a sedne si k nám ,,dneska by jsme mohli zajít k tomu majáku který je na pobřeží. Moc lidí tam nechodí takže tam bude pravděpodobně klid" nabídne nám černovlásek ,,no klidně, zrovna jsme se bavili o tom co budeme dělat takže jsi nás zachránil" odpoví mu Minho a napije se pomerančovýho džusu ,,jo, klidně" přitakám potichu a taky se napiju.

,,vezmi hlavně pití!" upozorní mě Minho a začne do batohu strkat ručníky ,,hej proč bereš ty ručníky? Já se ti v tom ledovým moři koupat nebudu" vyhrknu rychle bez přemýšlení ,,jasně a kdo řekl že se musíš koupat? Beru je jen tak, jí to budu tahat ne ty" vysvětlí mi a do batohu strčí opalovák. Bože já jsem tak trapný člověk že mě to samotného bolí. Zatřepu hlavou a odejdu do kuchyně naplnit flašky které vezmeme. 

Jeongin vzal nějaké jídlo které připravil a hodil ho batohu. Zajímá mě zdali se to bude dát jíst když je venku takové horko. Flašky jsem hodil do chladícího boxu který tu měl Jeongin a šel se převléct, dneska je to tak na kraťasy a tričko. Nebo ještě líp bez trička. Ale na to se moc stydím hihi. Vyndal jsem z tašky černé kraťasy a triko stejné barvy ale pak si to rozmyslel a vzal si bílé. Nechci se přece usmažit jak palačinka. 

Sundal jsem si triko abych si vzal to bílé když v tom někdo otevřel dveře a na moje neštěstí to byl Minho ,,seš úchyl kurva?! neumíš ťukat?" vyjedu po něm když na mě začne čumět ,,jo sorry, dělěj odcházíme" oznámí mi a zabouchne dveře. Ach já se z toho poseru jednou... oblíknul jsem si rychle triko a vyběhnul z pokoje dolů po schodech kde jsem si málem rozbil hubu.

Čapnul jsem ten box který byl sakra těžký a vyšel z baráku kde už čekali ti dva chytrolíni ,,kde se flákáš, makej" houkne Jeongin ,,chytej!" zařve Minho a hodí po mě klíče. Jak debil jsem musel položit ten box na zem a chytit ty klíče ,,zamkni!" ,,drř hubu, nejsem debilní". Minho jen zvedne ruce v obraném gestu a usměje se.

Zamknul jsem a klíče po něm hodil zpátky. Zvednul jsem box ze země a rozešel se za nima. Měl jsem co dělat abych ten box unesl. Těch několik litrů vody nebylo nejlehčí. Táhnul jsem se s tím uplně vzadu protože Minho a Jeongin byli rychlejší a povídali si. Minho se na mě pak otočil aby se podíval kde jsem a když si všimnul že se táhnu s tím boxem něco řekl Jeonginovi a rozešel se za mnou ,, proč se s tím takhle taháš? Tos nemohl říct že je to těžký?" začal mi hned vyčítat každou věc co jsem udělal ,,tak sorry že jsem tě nechtěl otravovat no" odseknu a položil ten box na zem ,,vem ten batoh já vezmu ten box".

Nic jsem nenamítal a vzal si od něj batoh který byl tak stokrát lehčí jak ten box. Hodil jsem si ho na záda, otočil se na patě a odešel. V dálce byl Jeongin který na nás dva čekal, rozeběhnul jsem se za ním abych byl co nejdál od Minha. Málem jsem si rozbil moji veverčí tvářičku ale naštěstí jsem udržel rovnováhu a nespadnul. Doběhl jsem za Jeonginem a široce se na něj usmál což ho donutilo se také usmát. 

Po chvíli jsme došli na pobřeží kde opravdu nikdo nebyl. Všichni byli někde na prázdninách což je celkem logický. Sedli jsme si k majáku který dělal hezky stín. Ten maják byl starý a nefungoval, což nebyla ani potřeba protože v týhle části lodě neplují. Jeongin vytáhl jídlo které sbalil a nechal nás aby jsme si dali na co máme chuť. Minho si sednul vedle mě ale nic neříkal což bylo až moc podezřelé. Nahnul se pro kousek melouna který byl vedle mě a pošeptal mi něco do ucha.

,,mě nikdy neotravuješ"

-----

HIIIIIII 

Řekla jsem že kapitola vyjde dříve, ale vychází později haha... byla jsem po dlouhé době s mojí sestrou venku takže jsem neměla čas na to napsat kapitolu takže se omlouvám. 

Taky je tu jeden problém. V příběhu jsem zmínila že Jeongin hlídá Minha kočky ale pokaždý na ně zapomenu... nevím jak to udělám ale pokusím se je do děje ještě nějak zapojit... pardon🙏

Taky jsem si založila instagram (samožřejmě že mám instagram ale jen svůj osobní, a já nechci svůj osobní život míchat s tímhle, snad chápete). Mám ho v biu ale jmenuju se tam @st.wme takže mě tam můžete sledovat a DM je otevřené pro všechny takže my můžete napsat(^///^). Budu tam pravděpodobně házet i info ohledně kapitol protože to pro mě bude jednoduší než to psát pokaždý sem^^

Snad se kapitola líbila a zítra na viděnou^_____^