𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Kapitola dvacátá druhá: zklamání

Přestal jsem přemýšlet nad kravinama a šel jsem si zase lehnout abych byl aspoň trochu fit když už budu mít tu kocovinu. Potichu jsem se dostal nahoru, zavřel za sebou dveře a lehnul si zpátky k Minhovi. Pomalu jsem nadzvednul jeho ruku a lehnul si k němu. Chtěl jsem aspoň na chvíli cítit pocit lásky. ,,dobrou noc Minho" bylo poslední co jsem udělal předtím než jsem upadnul do říše snů.

-

Vzbudil mě pocit prázdnoty který se táhnul celým pokojem. Hned mi došlo že tu Minho není, rychle jsem vstal z postele a hned toho začal litovat. Ne jen že mě bolela hlava, ale i prdel. Zaskuhral jsem bolestí a pomalu se dobelhal do koupelny. Tam jsem se jen trochu opláchnul a vydal se do kuchyně kde jsem si myslel že Minho bude.

Mýlil jsem se. Byl tam jen Jeongin který do sebe lil kafe a snažil se vzpamatovat ,,dobré ráno. Neviděl jsi Minha?" vybleju první věc která mi přijde na jazyk ,,dobré. Asi před hodinou odešel. Prej se potřebuje provětrat, vypadal hrozně. Udělali jste si něco?" zahuhlá černovlásek a upije z hrnku ,,ne, ne. Ještě aby vypadal dobře když se včera tak zlil" obtížně se zasměju a vrátím se zpátky do pokoje.

Hodil jsem na sebe lehkou mikinu, čapnul mobil a seběhnul dolů ,,jdu najít toho mamrda. Hned jsem zpátky" oznámím v rychlosti jedinému obyvateli domu a vyběhnu ven tak kde jseš Minho. Byl jsem si dost jistý že bude na stejném místě jako jsme byli my včera. Povzdechnul jsem si a vydal se na místo které jsem měl na mysli. Maják.

Rychle jsem se rozeběhnul po cestě které vedla k majáku. Neměl jsem šanci se ztratit, tuhle cestu jsem znal víc než dobře. Ať už proto že jsem se sem vypařil to ráno a nebo že jsme se tu naháněli s Minhem. Tahle vzpomínka mi připomněla Felixe, měl bych mu zavolat nebo aspoň napsat. Ale tak když on se taky neozve to je pak těžký.

V dálce jsem už viděl maják takže jsem přidal na tempu a doběhnul až k němu. Žaludek jsem měl jak na vodě ale to bylo to poslední co mě zajímalo, chtěl jsem ho vidět a vyjasnit si co se to stalo. Když jsem se zastavil, byl jsem hodně málo od toho vyhodit ze sebe veškerý obsah žaludku. Pomalu jsem to rozdýchal a sešel na pláž která se nacházela za majákem.

Minho seděl na písku jen v kraťasech a pozoroval moře. Byl to hezký pohled. Nejradši bych si to vyfotil a zarámoval. Pomalým krokem jsem se dostal k Minhovi a sednul si vedle něj ,,ty mi něco vyčítej když se tu promenáduješ skoro nahej" zavtipkuju a pohled stočím na něj ,,Minho já-"

,,Jisungu. Měli by jsme dělat jako by se nic nestalo. Byla to chyba. Prostě jsme byli nalití a nevěděli jsme co děláme. Bude lepší když si budeme držet odstup" vysype ze sebe rychle a podívá se na mě. Vůbec jsem nepobral co se to právě stalo. Začal jsem si v hlavě tu větu přehrávat a když mi konečně došlo co to řekl, zarazil jsem se.

,,takže mám dělat jako by se nic nestalo?" zopakuju po Minhovi ,,jo". Po týhle odpovědi jsem se sebral a utekl co nejdál od něj, srdce se mi svíralo žalem. Nebyl jsem schopný racionálně přemýšlet, jako by mi z hlavy všechno zmizelo a byla tu jen ta slova co řekl. Nohy mi zeslábly a celé tělo se mi zdálo nějaké těžké. Bylo to to zklamání a bolest co mě tlačilo dolů? Asi jo.

Když už jsem nebyl schopný se udržet na nohou sednul jsem si do trávy. V tuhle chvíli to chtělo jen jednu věc. Felixe. Rychle jsem vytáhnul mobil z kapsy a vytočil jeho číslo s nadějí že to zvedne. A taky že jo.

,,Ahoj Ji! Vím že jsem se dlouho neozval ale s Binem si to tu chceme užít"

,,j-jo v pohodě"

,,Ji?? Co se stalo? Zníš divně"

,,n-nic jen-" tady mě hlas zradil a zlomil se jak moje ruka na prvním stupni. Začal jsem hystericky brečet což Felixe muselo rozhodit.

,,Ji? Ji! Co se děje?" měl jsem pravdu.

,,Lixie...Já to podělal" řeknu mezi vzlyky

,,Ji cos podělal?" řekne už o něco klidněji blonďák

,,Já se zamiloval Lixie- ale on mě nemá rád" zafňukám a setřu si z tváří slzy

,,Kdo Ji? Kdo tě nemá rád?" snažil se ze mě vymáčknout

,,Minho" zašeptám

,,Dítě mé... mám přijet?"

,,nechci ti kazit dovolen-"

,,ne Ji. Řekni jestli mám přijet"

,,prosím..."

-----

(￣y▽￣)╭ Ohohoho.....

Tahle kapitola rozhodla jestli to bude pokračovat a nebo to ukončim co nejrychleji. A dopadlo to tak, že se máte (vlastně i já) na co těšit^^. Bylo těžké se rozhodnout protože jsem chtěla začít psát jiný příběh (který třeba nakonec udělám) a dostat se zase do jiného prostředí, ale sama jsem se rozhodnout nedokázala. Takže mooooc děkuji Hanicka9 za pomoc😅❤️

Já doufám že mě neukamenujete. ale jestli chcete tak tu máte kámen 🪨

přísahám že to napravím... ヾ(￣▽￣) Bye~Bye~