𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Side story pt.1

,,kurva kdo to sem dal" zanadával jsem při zakopnutí o někoho batoh, pravděpodobně Hyunjina protože tu nikdo jiný se mnou není.

Když Jisung odjel s Minhem do Busanu tak jsem zůstal sám. Jo jasně být sám je super ale někdy se společnost hodí a proto jsem se domluvil s Hyunjinem že by sem na nějakou chvíli přijel.

Za týden jede se svým přítelem na dovolenou a jelikož nemá u koho v Soulu zůstat tak jsme se domluvili spolu. Já ho hodim do Soulu a pak odvezu auto zpátky do Daegu.

S Hyunjinem jsme se poznali před dvěma lety v klubu, vylil jsem se jako váza a Hyun se mě ujmul a hodil domů. Druhý den jsem ho pozval jako omluvu na drink a poměrně dost dobře jsme si pokecali takže se z nás stali kámoši a sem tam se vídáme.

Alkoholik k alkoholikovi sedá no. I když jsme dost odlišní tak při sklence vína si popovídáme líp jak dvě maminy.

Svalil jsem se na postel vedle Hyuna který čuměl do mobilu ,,tyvole ty sem přijedeš a čumíš do mobilu, pojď si povídat ne" seberu mu mobil z ruky a položim ho na stolek vedle postele ,,sakra měl jsem dobrý skóre" postěžuje si hned a uraženě nafoukne tváře ,,ptal jsem se?" řeknu ironicky a plácnu ho po stehně.

,,au ty spratku!" vykřikne dramaticky a chytne se za bolaví místo ,,ty jsi herečka fakt" protočil jsem oči a vstal z postele ,,kam jdeš, čekej na mě" to je jak pes fakt...

Šel jsem do předsíně kde jsem si obul boty a čekal na Hyuna kterýmu to trvalo hodinu. Když se konečně obul, vzal jsem klíče a otevřel dveře a následně i zamknul. Hyunjin mezi tím přivolal výtah který byl hned pod námi takže to trvalo jen chvíli a my do něj hned nastoupili.

Bydlel jsem v 7. patře takže to trvalo tak tři minuty než jsme se dostali do přízemí. Hyunjin mi podržel dveře a pak přicupital jak malý dítě.

,,kam máme namířeno?"

,,do kavárny"

Od našeho krátkého rozhovoru uběhlo pět minut a my se ocitly v kavárně blízko u Jisunga a Felixe obydlí. Někdy jsem sem chodil ale moc často ne. Přítomnost lidí mě znervózňovala.

Otevřel jsem dveře a nechal Hyunjina projít. Zabrali jsme si místo u okna kde bylo nejmíň lidí a čekali na obsluhu.

Chvíli na to přišel kluk asi v našem věku, možná starší, s hnědýma vlasama a očima stejné barvy. Na sobě měl zástěru se jménem podniku a na ni jmenovku.

Bang Christopher Chan
-----
Dobry den

Napadlo mě psát side story takze tady to mame juchuuu.

Bude to jen nekdy takze necekejte nic uplne dokonalyho a tak.

Nevím jestli vás to bude zajímat tak mi to prosim napiste do komentářů🥹🤍

Snad se vám to líbí a zatím bye bye~