𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Kapitola dvacátá čtvrtá: deník 2

Převaloval jsem se v posteli a snažil se usnout ale slova co mi řekl mi furt zněli v hlavě. Bylo to jako kdyby se rozléhala ozvěna velkým zimním stadionem. Nechtělo to utichnout. Chvíli jsem si myslel že si prostřelím hlavu kulkou ale naštěstí to přestalo. Ale Minha jsem tam měl furt. Každý jeho dotek jsem na sobě cítil a užíval si ho. Měl tak teplé ruce, stejně tak dech.

Sakra seber se. Roztékáš se nad něčím co se už nikdy nestane. Byl to jen úlet, omyl. Prostě dvě opilí osoby. Ale stejně nechápu proč se tak zachoval. Jevil o mě zájem takovou dobu a teď mi řekne abych na to zapomněl. Vsadil se s někým? Jsem sázka? Možná.

Vstal jsem z postele a hodil na sebe mikinu. Potřebuju se projít. Všechny myšlenky vedli k Minhovi a to jsem musel napravit. Nemůžu se celý život utápět v tom že mě nechal kluk. Ještě jich bude tolik, a rozhodně chytřejších jak Minho.

Seběhnul jsem schody bez ohledu na Minha který spal na gauči a začal jsem si obouvat boty. Pak mi to došlo. Nemám blok. I s botama jsem se vydal zpátky do pokoje kde jsem čapnul blok a vydal se zase zpátky ven.

Byla opravdu celkem zima. Jen přece se už blížil podzim, i když hodně pomalu. Nechci zase do školy když vím jaký utrpení to tam pro mě je. Není to tak že bych nezapadal do kolektivu, já do něj zapadnou jenom nechci. Všichni tam jsou falešní až na pár výjimek, nebaví mě furt poslouchat jak se támhle někdo s někým vyspal a nebo že někdo vyhrál fotbal.

To byla témata uplně mimo mě. A i když jsem dokázal předstírat zájem, nikdy jsem ho reálně neměl. Všichni tam jsou banda debilů a namyšlenců kterým jde jen o to aby vypadali dobře a uráželi ostatní. Nikdy jsem je neměl rád. Jediná výhoda tam je Seungmin, ten mi vždycky hodí záchraný lano.

Dost o škole. Jsou prázdniny.

Během mého přemýšlení o škole jsem se dostal na ono místo kde jsem seděl i předtím. Sednul jsem si a otevřel blok který jsem tu měl i minule a začal psát:

8.8 2021
Už jsem se představoval takže víte kdo jsem. Před třemi dny jsem tu psal poprvé protože se mi psaní zdá jako dobrý způsob ventilování věcí které nemáte komu říct. Za pár hodin už budu mít někoho při sobě ale do té doby bych to nevydržel. Víte jak jsem psal o tom že jsem se zamiloval? Po sakra dlouhé době mě dokázala zlomit osoba kterou miluju, jen si se mnou trochu pohrál a zase půjde dál. Ale to nevadí, já se z toho dostanu. Jednou ano. Jen přece ho znám krátkou dobu, nemohl jsem si k němu vytvořit zas takové citové vazby, ne? Byla by to hloupost a připadal bych si jak malé dítě které neví co s těmi city dělat, jak je zpracovat a žít s nimi. Ale právě to se mi teď děje. Nevím jak s tím vším vynaložit, připadám si jak návnada pro žraloky kde nemáš kam utéct a můžeš očekávat jen to nejhorší. Nikdy jsem si lásku takhle nepředstavoval. Několikrát jsem viděl jak se snaží ale neměl jsem zájem, znamená to že jsem zájem projevil moc pozdě? Nechtěl se mnou nakonec nic mít? Byla to moje chyba? Pravděpodobně. Ale nemůžu s tím udělat nic jiného než se naučit s tim žít. Víte já z toho dělám konec světa, ale pro mě je tohle tak moc nové že jsem z toho celý vedle. Já doufám že se to nějak vyřeší a bude to dobré. Ať už to dopadne jakkoliv, prostě to tak má být.

Dokončil jsem větu a blok zaklapnul. Nesnáším když se musím z myšlenek vypisovat, kdybych opravdu chtěl se vypsat tak popíšu celý blok za pár hodin. Mám v hlavě tolik myšlenek že nevím čím bych začal dřív. Je to tak náročný. Nedokážu se soustředit na jedinou věc, proto je to taky tak chaoticky sepsané.

,,někdy si s životem fakt nerozumím. A teď je to jak kdyby jsme byli každý z jiného světa"

-----
🫡🫡🫡🫡

Tuhle kapitolu jsem sepsala po dlouhé době na mobilu (ano byla jsem líná natáhnout ruku a otevřít notebook. Je 8 ráno a já mám v sobě tak silný kafe že si myslím že mi srdce bouchne. Pardon)
Takže tu bude pravděpodobně hodně chyb, a jsem líná to kontrolovat.

Anyways. doufám že se vám to aspoň nějakým způsobem líbí.

Snad se vyspíte líp jak já a zítra na viděnou🤍

PS: 800 přečtení omg❤️❤️ děkuji moc❤️❤️