𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

kapitola šestnáctá: všechno je těžké

...nejsem si jistý zdali je to láska. Ale cítím něco co jsem nikdy k nikomu necítil. Felixe chci poměrně dlouho ale nikdy se mi nestalo že bych šílel jen z pohledu nebo slova. Blázním? Možná že ano. Neznám ho zas tak dlouho abych si k němu udělal takový pouto, nebo ano? Každou noc před spaním na něj myslím, během dne pozoruju každej jeho krok. Je tohle láska? Jsem strašně nerozhodný co se mých citů týče. Felixe miluju, ale je to ta láska o které všichni mluví? Pomozte mi někdo, kdokoliv. Nechci aby to pokračovalo. zdali je toto láska, Tak ji zažít nechci.

Dokončil jsem poslední větu a sešit zaklapnul. Byl jsem zmatený. Felixe jsem chtěl takovou dobu, ale teď nevím jestli to cítím stejně. Už mi srdce nebuší pokaždý když mi Felix řekne "pa" a nebo pošle srdíčko. Je to jakoby ve mě někdo uhasil ten plamen který mi vždycky zahřál celý tělo. Ten pocit byl vždycky tak hezký, byl jsem na něj už zvyklí. Nechtěl jsem aby to skončilo.

Teď pokaždý když si vzpomenu na něj, sevře se mi srdce. Nevím čím to je ale rozhodně je to jiné než u Felixe. Zdali má láska mezi sebou rozdíly, tak jim nerozumím. Neměla by být všechna láska stejná? Jen taková ty hezká slůvka a příjemný pocit na hrudi? Unavuje mě to. Nerozumím lásce a porozumět ji nechci. Proč bych měl chtít porozumět věci která mi ubližuje...

Notak seber se Jisungu. Koukni se co se z tebe stalo. Chováš se jak normální třináctka která přemýšlí nad tím že se zabije kvůli klukovi sakra. Ach láska dělá celkem divy... a to se mi nelíbí! Můj úkol zní: nezamilovat se do Lee Minha!!!

Rychle jsem se postavil abych odešel domů. Dobře postavil jsem se až moc rychle, můj nízký tlak si vzpomněl že tu vlastně je a způsobil můj rychlí pád zpátky na lávku. Sakra už, tohle se mi děje schválně. To mám určitě za to jak jsem Felixovi jednou snědl ty lívance. Sebral jsem ze země, už pomaleji a vydal se domů.

Pomalu jsem se ploužil k Jeonginovi obydlí když v tom začalo vycházet slunce, jak dlouho jsem sakra byl venku? Zastavil jsem se koukal na tu nádheru přede mnou. Musím tedy říct že západy slunce mám radši, ale ani tohle není k zahození. Kdybych tu měl mobil, určitě bych si to vyfotil... Snažil jsem se odejít abych byl co nejdřív doma a nemusel poslouchat Minhovi kecy, ale nešlo to. Bylo to na to až moc krásný.

Když slunce vyšlo, rozhodl jsem se konečně odejít a během cesty se připravit na to co mě čeká doma. Věděl jsem že dostanu pojeb jak od Minha tak pravděpodobně od Jeongina, kvůli tomu že jsem se noci prostě vypařil a nic neřekl. Dělají jak kdybych byl malé dítě. 

Byl jsem skoro u baráku když v tom jsem si všimnul že před ním někdo stojí. Minho. Doprdele. Měl jsem chuť se sebrat a utéct pryč ale věděl jsem že by mě Minho stejně chytil. Hodně, ale jakože hodně pomalým krokem jsem se dostal na chodník který je před barákem, takže asi čtyři metry od Minha. Zdali se dožiju oběda, budu to brát jako pokrok. 

,,ahoj..." zašeptám když pojdu blíž k němu ,,byl jsem se projít a nějak jsem si neuvědomil kolik je hodin-" nestihl jsem do říct ani větu a Minho mě obejmul ,,ty seš takovej kretén Jisungu" zašeptal s oddechem a stisk zesílil. Srdce mi bušilo jak o závod. Nevěděl jsem co říct. Obejmul jsem ho zpátky a užíval si to teplo které z něj sálalo. 

,,myslel jsem si že jsi utekl a že se už nevrátíš sakra. Víš jak jsem se bál?" vynadá mi Minho během toho co dělal pozdní snídani ,,kam bych utíkal? Vždyť to tady vůbec neznám a bydlíme čtyři hodiny odsud..." 

,,já vím, ale u tebe je to těžký" 

,,co je těžký?"

,,poznat co se ti honí hlavou, večer jsem vůbec nevěděl co si myslet. Seš na mě moc složitej"

,,mluvíš jak kdyby jsme byli pár, což rozhodně nejsme"

,,co není, může být" 

ZASE MRKNUL! SAKRA UŽ. Tohle bude těžší než jsem si myslel.

-----

AHOJKY 

Nejsem nějaký expert na lásku dobře? zdali to co jsem napsala nedává smysl tak se omlouvám. Napsala jsem to tak jak já vnímám lásku a city tomu podobné. Jen přece jsem poměrně mladá na takové věci a mám se ještě co učit.

snad se líbilo, a zítra na viděnou(^///^)

PS: 400 přečtení juchuuuu. Děkuji moc ^.^