𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Kapitola sedmá: Šok

Nojo jak už jsem zmiňoval. Léto, mejdany a zpocená těla lepící se na sebe. Ale to není všechno. Je tu jedna krásná věc která vás přivítá hned po tom co se proberete po tom mejdanu.

Vstal jsem s kocovinou jak kráva. Uplný okno ze včerejška a se Seungminem na sobě. Člověk by si myslel že jsme spolu vyváděli bůh ví co, ale v tomhle jsem měl stoprocentní jistotu. Nikdy by jsme se spolu nevyspali.

Shodil jsem bruneta ze sebe a s bolestí hlavy se dobelhal do koupelny kde jsem spáchal ranní hygienu. Převlíknul jsem se do čistýho a rovnou něco připravil i Seungminovi.

Po otevření dveří od pokoje mě do nosu trefila silná vůně kávy. Věc kterou jsem aktuálně nejvíc potřeboval. Rychlostí člověka s kocovinou jsem se dostal do kuchyně a všimnul si Minha který seděl na židli u jídelního stolu.

,,no to bych do tebe neřekl Ji" zadiví se Minho. Nechápavě se na něj podívám ,,co bys do mě neřekl? Že piju?" Pokýve hlavu na souhlas. Jen pokrčim ramena a začnu si připravovat kafe. ,,no to není všechno, Ji. Nikdy bych si nemyslel že by ses vyspal s klukem" v tu chvíli se mi stáhne žaludek ,,c-cože?" Minho se usměje ,,no večer jste byli dost hlasití, nešlo to přeslechnout" rychle jsem se na něj otočil ,,počkej cože?"

Minho se začal smát ne celou kuchyň ,,prosimtě tebe je tak snadný nachytat" ani minutu jsem neváhal a jebnul jsem po něm hrnek s neuvařeným kafem. Uhnul takže se hrnek rozjebal o dlaždičky a udělal rámus. Krásné probuzení nemáte zač.

Z pokoje hned vyběhnul rozespalý Felix ,,co tady sakra děláte?! Víte kolik je hodin?!" Podíval jsem se na hodiny které ukazovaly půl jedné odpoledne ,,no já to vím, ale jak vidím tak ty ne" usměju se vytáhnu další hrnek abych si udělal konečně kafe.

Seungmin se vzbudil asi hodinu po mě, vešel do kuchyně a sednul si na židli vedle Minha který tam furt seděl a otravoval mě. Seungmin měl na sobě moje oblečení takže mu to bylo o něco větší, což bylo roztomilý. Ještě k tomu měl na hlavě vrabčí hnízdo a rozespalý výraz. Byl k sežrání (já si to jenom představim a roztejkám se roztomilostí).

Udělal jsem mu taky kafe za které mi poděkoval. Po chvíli to začalo působit a už byl ve svojí kůži. Minho na něj koukal jak na boha. Jestli mě to sralo? Jo a dost. Důvod? Vůbec nevim.

Vstal jsem od stolu a došel pro koště abych zametl ten nepořádek z "rána".
Minho mě celou dobu pozoroval. Ani se nechci ptát kam mi koukal když se se ohýbal abych to zametl na lopatku.

Se seungminem jsme se odebrali zpátky do mého pokoje. Jakmile jsem zavřel dveře Seungmin se ujmul slova ,,viděl jsi jak na tebe koukal?!!" Zavíská a mě znovu rozbolí hlava ,,co to meleš? Jseš furt na káry?" Vyhrknu rychle a posadím se na postel ,,koukal na tebe jak kdyby jsi byl obrázek boží!" teď nevím jestli si dělá srandu nebo ne a musim rict že mě to ani nijak nezajímalo. ,,jo a koukal ti na prdel" zachichotá se Brunet a hodí sebou na postel.

Je to asi půl hodina co Min odešel, a můj plán aktuálně byl se usmířit s Lixem. Věděl jsem že je naštvaný a řekl jsem mu že si dneska promluvíme. Vyšel jsem z pokoje a zamířil do kuchyně kde bude Felix pravděpodobně něco vařit. A taky že jo.

Pomalu jsem se k němu přiblížil, a když jsem měl jistotu že nic nekrájí nebo nemíchá, tak jsem ho zezadu obejmul.  Trochu se leknul ale hned mu došlo že jsem to já. ,,co chceš Ji" byl furt naštvaný.
Otočil jsem si ho čelem ke mě ,,chci se omluvit Lixiee" zavrním a obejmu ho.

,,Sungu, já už se dávno nezlobím" rychle se na něj podívam ,,fakt??" Zapískám s jiskřičkama v očích a znovu ho obejmu ,,jo Sungu. Na tebe se nedá zlobit" uchechtne se a obejme mě zpátky.

-----

brý den přeji.

dneska jsem nějak neměla náladu (asi?) a kapitoli vydávám až teď.

ja dělám jak kdybych nevydala měsíc, a přitom vydávám 2x denně.

No užijte si kapitolu a za pár hodin naviděnou.