𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Kapitola dvacátá první: chci tě

Minho si začal prohlížet každý milimetr mé hrudi. Vůbec mi to nedocházelo ale červeň se mi nahrnula do tváří a já začínal být v rozpacích ,,ale copak, když jsi chodil po pláži bez trička tak ti bylo jedno zdali na tebe někdo kouká" zavrní mi do ucha a lehce mě do něj kousne, sakra víte co to s váma udělá? Chtěl jsem ho od sebe odstrčit ale ta touha po jeho teplém doteku mě nenechala.

,,Sungu jestli teď nepřestaneme tak se bojím že zajdeme až moc daleko" jako odpověď jsem mu omotal nohy kolem pasu a ruce spojil za krkem. Zdálo se že to pochopil, pomalu se ke mě přiblížil a- ,,opravdu to chceš?" začne se znovu ujišťovat ,,sakra Minho. Notak polib mě už!" řeknu naléhavě ,,připadám si jak pes" uchechtne se ale konečně udělá to oč jsem ho žádal.

Byl to něžný polibek. Člověk by si řekl že by nebylo možné aby se tohle zvrtlo. Jenže sekundu na to si Minho vyžádal vstup dovnitř s čímž jsem mu samozřejmě vyhověl a Minho ani sekundu neváhal a začal prozkoumávat každý milimetr mých úst. Položil mě na linku a naposledy se na mě podíval aby se ujistil že opravdu může, jen jsem pokýval hlavou na souhlas a nechal Minha aby si se mnou dělal co chtěl.

Začal zlehka a obklopoval mi krk polibky, sem tam zanechal značku a pokračoval na hruď kde dělal to samé. Já se zmohl jen na tlumené vzdychy a lapání po dechu. Minho na mě zvedl pohled, nedalo se mu odolat. Posadil jsem se a přitáhnul si ho do dlouhého a hlubokého polibku. Nedokázal jsem se nabažit jeho rtů. Tak dokonale jsme do sebe zapadali že mi to bylo až podezřelé. Chtěl jsem ho líbat každou sekundu mého života.

Když nám došel vzduch museli jsme se odtáhnout což se mi vůbec nelíbilo. Naštvaně jsem zamručel ,,notak, nemůžeme se tu jen tak cucat" zatrhne mě Minho když ho chci znovu políbit ,,když ne tady tak nahoře jo" seskočím z linky a už si to štráduju do pokoje. Před schodama mě dožene Minho a hodí si mě přes rameno ,,chodit umím sám jen tak mezi náma" připomenu mu ironicky.

Nahoře otevřel dveře které následně zabouchnul a hodil mě na postel ,,Jisungu. Předem tě varuju že nebudu jemný" upozorní mě a podívá se mi do očí ,,kdo řekl že to chci jemně?" provokativně mrknu což ho pravděpodobně nabudilo a vrhnul se na mě jak dravá zvěř na svojí kořist. Líbal každou odkrytou část mého těla, párkrát mě lehce kousnul  a dával tak najevo že patřím jenom jemu.

Přes hruď se dostal až na podbříšek kde mi pokládal letmé polibky jako bych byl z porcelánu ,,tohle je poslední šance na to odstoupit" Minho se na mě podívá čekajíc na odpověď ,,proč bych to dělal. Chci tě" zažadoním ,,jak je libo" zavrní a pomalu se dostane k lemu kraťasů.

-

Pomalu jsem vstal z postele s menší bolestí hlavy a pozadí, byla ještě noc. Nevím kolik mohlo být ale ráno rozhodně ještě nebylo. Stoupnul jsem si a až pak mi došlo že jsem uplně nahej. Kurva. Vytáhnul jsem ze skříně nějaký oblečení a hodil ho na sebe. Seběhnul jsem schody dolů a začal uklízet tu spoušť kterou jsme tu s Minhem nechali. Slíbil jsem Jeonginovi že to pak uklidím tak to plním.

Všechny prázdný lahve jsme vynesl ven a hodil do popelnice, umyl jsem skleničky a hodil je na odkapávač. Nešťastně jsem si povzdechnul. Nechal jsem se Minhem svést. Nebo jsem ho svedl já? Už nikdy nepiju... Nevím jak to teď mezi náma bude ale... já s ním nechci mít nic společného. Co když mě jen využil? Ale zase na druhou stranu se mě několikrát ptal. Já nevím. Bojím se toho co bude dál ale co když...

Co když ho opravdu Miluju?

-----

(＾Ｕ＾)ノ~ＹＯ

Dneska je to takový... zajímavý a celkem smutný, já tyhle scény nerada píšu prostě. Ale potřebuju to nějak natáhnout no ne? Myslím že tenhle příběh nebude nejkratší, a zároveň nejdelší.

Uvidíme jak na to bude reagovat Minho hihihihihihihihi....(omlouvám se předem)(～￣▽￣)～

no snad se vám kapitola líbila a zítra ne viděnou(✿◡‿◡)

PS: omlouvám se že kapitola vyšla takhle pozdě. Já na to uplně zapomněla...