𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Kapitola osmnáctá: moc informací

Po těle mi přejel mráz. Jeho teplý dech jsem cejtil na krku a slova která řekl byla jako spínač čehosi co jsem nedokázal popsat. Rychle jsem vstal a namířil si to k moři abych byl co nejdál od něj. Sednul jsem si na písečnou pláž a užíval si pohled na moře. Opravdu je to tu jak jsem si to představoval, západy a východy slunce, moře které se ani v noci neuklidní a pohoda kterou jsem tak moc potřeboval. Až na to že jsem tu s Minhem je to dokonalé.

Uslyšel jsem za sebou kroky což mě donutilo se otočit. Byl to Jeongin s úsměvem na tváři ,,co se děje Ji?" sedne si vedle mě a zadívá se na moře ,,coby se mělo dít? Nic se neděje" zalžu mu aby to neřešil ,,já tě do toho nutit nebudu, jen přece už si nejsme tak blízcí" lehce se usměje a vstane ,,ne tak jsem to nemyslel... posaď se" zadržím ho rychle a chytnu ho za ruku. Znovu si vedle mě sednul ale tentokrát se díval na mě s otazníkama v očích.

,,víš, někdo se mi asi líbí. A já si to furt nechci připustit. Nevím co mám dělat" přiznám nakonec a povzdechnu si ,,jestli se ti opravdu líbí, tak tě ten pocit pohltí natolik že tomu člověku budeš uplně oddaný. Ale jestli je to opravdu jen pocit tak to časem vymizí. Seš už dospělý takže si myslím že to poznáš" udiveně se na něj podívám když dořekne poslední slovo ,,kdy jsi sakra tak dospěl..." Jeongin se jen usměje a dá mi ruku kolem ramen ,,víš, taky jsem to tak měl. A teď je ta osoba můj přítel" cože? setřepu ze sebe jeho ruku a vykulim na něj oči ,,COŽE?" dostanu ze sebe až moc přehnanou reakci ,,no... pamatuješ si Hyunjina?" vykulim oči ještě víc ,,ty chodíš s Hyunjinem?? Však jste se málem zabili".

Jeongin vyprskne smíchy ,,to bylo z lásky" to mě donutilo se taky zasmát ,,přeju vám to" ,,díky, já tobě s Minhem taky" hej dneska mě nepřestává ten kluk překvapovat ,,jak víš že je to Minho?" ten malej parchant se jen uculí a vstane ,,nechám tě tu chvíli samotného, ale pak za námi prosím přijď" pokývám hlavou a sklopím pohled. Nikdy by mě nenapadlo že bude Jeongin chodit s Hyunjinem. Když se mi Hyun vyznal nevěděl jsem jak reagovat. Bylo mi šestnáct a nedokázal jsem si představit vztah s klukem. S tím dlouhánem jsem v kontaktu pořád ale neřekl mi že s Jeonginem chodí, Hyunjine jseš mrtvý muž.

Nikdy jsem s Hyunjinem nepřekročil tu čáru mezi vztahem a přátelstvím. Vždycky jsme byli kamarádi a i když Hyunjin chtěl tak jsme nikdy nebyli pár. Během chvíle ho to přešlo a vyjasnili jsme si všechno co bylo potřeba. Pak když šel studovat umění tak se naše cesty poměrně dost rozdělily. Já na střední poznal Felixe a Seungmina za což jsem moc rád, a když nad tím tak přemýšlím tak se mi ten parchant taky neozval takovou dobu. Pánové napište dopisy na rozloučenou. Dneska jsem se neozval Felixovi, ale ani on mě. Sakra mám kamarády na hovno (Buď dobrej Sungu, já taky).

A jak ten zmetek věděl že myslím Minha? Jasnovědec? Určitě ne. Musím si dávat větší pozor, asi to jde až moc poznat. Počkat neříkal Minho že mu jeongin hlídá kočky? Proč jsem si na to vzpomněl? A proč jsem ani jednu kočku nikde neviděl? Tolik otázek! Ach já na to seru, prostě nic nedává smysl a já to nemám v plánu řešit.

Vstal jsem a rozešel se směrem k majáku kde seděli ti dva neandrtálci kteří se smáli jak hyeny a cpali se melounem ,,hej Minho! Kde máš ty kočky?" houknu na něj když jsem asi tři metry od nich ,,no, Jeongin je nehlídá. Jen jsem si to vymyslel abych měl nějakej ráznej důvod proč jsem tě sem vzal" pohodí rameny a do pusy si narve další kus melounu ,,ty jseš idiot. A proč jsi mě sem teda vzal?".

,,protože jsi sem vždycky chtěl".

-----

AHOJKY

dneska mám nějakou urážecí náladu takže proto dával Jisung každýmu nějaký hezký titul🥹🥹.

Anyways, kapitola dneska vyšla asi o půl hodinu dřív než normálně, ale jen díky tomu že jsem si vzpomněla včas a přestala jsem číst to yaoi který mám rozečtený už dva roky. Teď budu koukat asi zase na Vincenzo abych zabila čas.

No snad se vám kapitola líbila a jestli ne tak je mi to upřímně jedno.

Hezký zbytek dne a zítra na viděnou^_____^

PS: 500 přečtení, děkuji moc q(≧▽≦q)