𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

29

Seběhnul jsem schody a rychle vyrazil vchodové dveře za kterými se nacházel Felix. Nemilosrdně jsem mu vytrhnul mobil z ruky a dal to nahlas ,,co to sakra-" podiví se Felix. ,,poslouchejte, oba dva" začnu rychle aby mě nemohli přerušit čímž si vysloužím Felixe zmatený obličej a pravděpodobně i Bina ale to jsem nemohl potvrdit protože jsem ho logicky neviděl.

,,mluvil jsem s Minhem" Felix vykulil oči a otevře pusu aby něco řekl ,,a o čem jste mluvili?" Předběhne ho Bin ,,omluvil se mi" jednoduše odpovím. Felixe musel hodně vytáčet můj klidný tón hlasu ale nechtěl jsem aby hned věděli jakou radost z toho mám.

,,tak to je dobře ne?" zeptá se zase Bin ,,no asi jo, já nevím" přiznám nervózně ,,takže Minho se ti omluvil?" Felix se konečně probral ,,jo".

Felix začal vesele skákat ,,to je skvělý! Tak jsem vám fandil!" Vykřikne Lix a obejme mě ,,jo asi děkuju. Ale nemám v plánu s ním něco mít" přeruším ho ale ani to ho nezarazilo a furt poskakoval jak debil.

,,a proč?" Přeruší Felixe nadšení Bin který se ozve z telefonu ,,nechci aby se tohle opakovalo, musím si dávat bacha" vysvětlím jim ,,jo jasný, a pak vás načapu v posteli už to vidím" zasměje se Felix a sebere mi mobil z ruky

Chtěl bych mluvit se svým přítelem jestli dovolíš. Ty si jdi za tím svým. Vyplázne jazyk a začne si povídat s Binem. Jak mu to mám vysvětlit? Nic mezi náma nebude sakra.

Protočil jsem očima a odešel zpátky dovnitř. Musím to říct Jeonginovi. Vtrhnul jsem rychle do jeho pokoje a všimnul si že s někým volá proč dneska všichni volají svým drahým polovičkám?

Jeongin se na mě podíval s pohledem vraha ale pak se usmál ,,Hyunjine, někdo by s tebou chtěl mluvit" řekne Jeongin do telefonu a podá mi ho eh cože? rychle jsem vzal mobil do ruky a dal si ho k uchu

,,ahoj Hunjine..." pozdravím nejistě

,,Jisungu? Ahoj!" Vyhrkne překvapeně Hyunjin

,,jo eh. Jak se máš?"

,,ale tak dobrý, co ty?"

,,mohlo být hůř" řeknu upřímně

,,jasný chápu, no rád jsem tě slyšel. Ozvy se někdy!" řekne naoko uraženě Hyunjin ale pak se začne smát

,,jo jasný, tak zas někdy" rozloučim se s ním a mobil dám zpátky Jeonginovi

,,v sedm u mě, zatím pa"

,,jasný pa"

,,cos potřeboval Ji?" zeptá se když domluví s Hyunjinem ,,nic důležitýho, jen se mi Minho omluvil" zahuhlám ledabyle ,,cože? Fakt? To je super ne?" Sedne si na postel naproti dveřím ,,asi jo. Nevím vůbec" řeknu podobnou odpověď jako Binovi ,,proč?"

,,ach, nechci aby se to opakovalo" odpovím zase podobně jako těm dvoum ,,chápu, ale i tak si myslím že skončíte spolu" pokrčí rameny Jeongin a vstane z postele ,,musím si jít balit tak jestli by jsme si mohli popovídat později?" ,,jo jasně".

Zavřel jsem za sebou dveře a vydal se do kuchyně abych si udělal něco k pití, hádejte na koho jsem narazil. Jistě že na Minha. Stál u linky a něco vařil, asi si mě nevšimnul protože se ani neotočil. Natáhnul jsem se pro skleničku nahoru do linky ale byla moc vysoko.

Zkusil jsem si stoupnout na špičky ale furt to bylo moc vysoko. Najednou se za mnou objevil Minho a skleničku mi podal ,,děkuju" řeknu tiše a natočím si vodu. Snažil jsem se mu vyhnout pohledem tak jsem se furt díval na zem nebo kolem sebe.

To bylo tak trapný. Snažil jsem se uklidnit tak jsem dopil vodu a skleničku rychle hodil do dřezu abych co nejrychleji mohl odejít. Byl jsem na odchodu ale Minho mě zastavil ,,nedáš si taky?" položil mi jednoduchou otázku na kterou jsem nevěděl co odpovědět.

,,jo klidně" řeknu nakonec a vyndám talíře a příbory. Položil jsem je na stůl a následně si k němu i sednul. Minho nandal jídlo a sednul si vedle mě ,,děkuju" poděkuju a pustím se do jídla.

Minho se jen lehce usměje a taky začne jíst.

,,pro tebe cokoliv"
-----
JEEE AHOJ

Myslela jsem že kapitola nevyjde aleee nějak se mi povedlo si vzít mobil do ruky, pustit písničky a začít psát.

Dneska jsem ji vydala dřív protože si myslím že si to zasloužíte kvůli mojí neaktivitě...

Jsem ráda že i přesto že nejsem aktivní tak jak bych chtěla, že tu stejně mám lidi co to čtou za což moc děkuju. Každý hlas a přečtení pro mě moc znamená<3

Doufám že se vám kapitola líbila a někdy zas na viděnou.