𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

33

,,Super, nalej mu taky trochu" řekne hned Felix a Bin tak udělá ,,hej, řekl jsem že dneska nepiju" začnu hned protestovat ,,jasný...". Protočil jsem oči o vzal si od černovláska sklenku. Nechtěl jsem dneska pít, bojím se že to dopadne stejně jako předtím. Znova si projít takovou bolestí nechci. 

Minho se na mě podíval se starostlivým pohledem. Věděl proč nechci pít. ,,dej mi to" natáhne ke mě ruku abych mu podal to pití ,,proč?" zamračím se a skleničku si přitáhnu blíž k sobě. 

,,chceš to snad pít?" 

,,ne"

,,tak mi to dej"

Podíval jsem se na něj a sklenku přesunul k němu, lehce se usmál a obsah do sebe vyklopil. ,,hej! Proč ho nenecháš taky trochu žít?" vynadá Minhovi hned Felix ,,myslím že minule žil až moc. Neměl bys ho nutit do takových věcí" odpoví mu hned Minho. ,,že to říkáš zrovna ty" prskne Felix.

,,co tím myslíš?"

,,to jak jste se spolu vyspali, tohle by Jisung nikdy neudělal"

Udiveně se na Felixe podívám ,,cože..." řeknu zmateně. ,,Jisungu, přiznej že jsi to nechtěl, vím že bys to nikdy neudělal". 

,,Felixi to stačí-" snažil se ho zastavit Changbin ,,ne, přestaňme dělat jako by se nic nestalo i přesto že se stalo až moc" přeruší Bina Felix. Minho jen koukal a nevěděl co říct. ,,Felixi, proč bys něco takovýho teď vytahoval?" zeptám se. 

,,protože si tě někdo jako on nezaslouží"

,,a ty si ho snad zasloužíš? Víš proč skončil u někoho jako jsem já? Jen proto že jeho nejlepší kamarád byl zaslepenej někým jiným. Nemáš vůbec právo na to teď něco říkat" vykřikne Minho. 

Měl pravdu. všechno by bylo jinak kdyby- zase to kdyby. Nemá smysl teď přemýšlet nad něčím takovým. Je to tak jak to je. ,,přestaňte vy dva" přeruším Felixe před tím než něco řekne ,,s Minhem jsem spal dobrovolně, nikdo mě do ničeho nenutil. Minho, sice máš pravdu, ale teď to nemá smysl řešit, co se stalo, stalo se".

Oba se na mě chvíli koukali a pak jim to došlo ,,kurva, sorry. Asi jsem toho moc vypil" omluví se hned Felix ,,v pohodě, já taky. Nemyslel jsem to tak". Tak to má být. ,,no, myslím že je čas na to, to tady zabalit a jít spát" řeknu a odnesu skleničky do dřezu abych je umyl. Všichni tři se zvedli a začali uklízet ten bordel co udělali během té chvíle.

Když se všechno uklidilo, začali jsme se přesouvat do svých pokojů. ,,já se vyspím na gauči, jdi si lehnou musíš být unavenej" řekne Minho když si stoupnu na schod abych odešel do pokoje. ,,nenechám tě tady opilýho ležet na gauči. Pojď se mnou" pobídnu ho ,,ne, nechci aby to dopadlo jako minu-".

Přerušil jsem ho dlouhým polibkem. ,,tady máš mé svolení" pošeptám mu do ucha když se odtáhnu. ,,Jisungu..." podívá se na mě s překvapením v obličeji ,,nejsem opilí, nemám v sobě ani kapku alkoholu" usměju se jak sluníčko.

,,vím že bych si to nepamatoval, jsem poměrně dost opilej. Takhle to nechci" řekne po chvíli Minho ,,cože?" vyhrknu rychle ,,slyšel jsi. Nechci s tebou spát znova opilý" červeň se mu lehce nahrne do tváří když to dořekne. ,,dobře, ale i tak se mnou můžeš spát v posteli. Neboj, nenechám tě zajít nějak daleko".

,,dobře" odkejve to Minho a chytne mě za ruku aby mě odtáhnul do pokoje. Jakmile se zabouchli dveře, Minho už na mě ležel a objímal mě jak kdyby to mělo být naposledy. Jen jsem se usmál a obejmul ho zpátky. Tohle bylo to co jsem chtěl, jen ležet, objímat se a dávat si najevo všechno jen pomocí doteků. 

,,víš, nikdy jsem neměl v plánu ti ublížit. Nikdy by mě nenapadlo že bys to mohl cejtit stejně..." začne po chvíli Minho ,,nemusíme to teď řešit, řekl jsi toho dost, a věř mi nebo ne, pochopil jsem to" zasměju se lehce a začnu se Minhovi přehrabovat ve vlasech. Měl je tak jemné. ,,jen chci abys věděl že mi na tobě doopravdy záleží" řekne polohlasem. 

,,vždyť jí to vím..." pošeptám. Když se mi nedostalo odpovědi, došlo mi že usnul.

,,dobrou, Minho"

-----

jejda jakto že mám tady další kapitolu?????

no jednoduše mě už začalo srát že jedinej příběh kterej se chytil nechávám napospas všemu.  

léto se tam blíží ke konci, a stejně tak tenhle příběh. Už to nechci nějak natahovat nebo tak, sotva to zvládám. Na jednu stranu budu ráda až tenhle příběh dopíšu, ale na druhou vlastně vůbec. S tímhle příběhem jsem začala jednou v noci když byla bouřka, a zrovna jsem si vzpomněla na jednu osobu která hrála velkou roli v mém životě. Tenhle příběh s tou osobou nemá nic společného nebo tak, ale kdybych v tu noc nezačala psát tenhle příběh, tak bych si pravděpodobně nezaložila ani instagram spojený s mojí wattpad stránkou a nepoznala bych tolik lidí kteří jsou pro mě teď důležitější jak kdokoliv. 

Děkuju že mě celou tu dobu podporujete i přesto jak neschopná jsem, moc to pro mě znamená.

Na viděnou u další kapitoly.

(tuhle kapitolu jsem napsala asi 14 dnů dozadu a nastavila jsem aby se vydala na vánoce. Veselé vánoce! Užijte si svátky s rodinou!)