𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Side story pt.2

,,co to bude?" Zeptá se nás Chan a usměje se ,,jedno americano prosím" řekne svou objednávku Hyunjin ,,zelený čaj, děkuju" řeknu a podívám se na něj ,,je trochu zvláštní si dávat v kavárně zelený čaj ale uplně vás chápu, taky si ho tady dávám" doslova nikdo se tě neptal, nevyžádaná informace.

Krátce se zasměje a odejde. ,,proč jsme šli do kavárny když sis dal čaj?" zeptá se Hyun zmateně ,,nikde poblíž není žádná čajovna ve který by mi chutnal, tady je dobrý" odpovím jednoduše a podívám se na mobil. Jisung se ani neozval.

,,nechtěl bys už nějakou změnu? Ta hnědá je už nudná" řekne z ničeho nic Hyun ,,ty máš co říkat s tou blonďatou" vrátím mu to a mobil odložim na stůl ,,ale jo, přemýšlel jsem nad černou, možná modrou" přiznám.

,,super! Až půjdeme zpátky tak pořídíme jak černou, tak modrou. A když je podle tebe ta blond špatná tak mi taky něco vybereš" oznámí mi Hyun a pyšně se usměje však doslova řekl jen to že se obarvíme, to není nic na co by měl být pyšný.

Jen jsem nevěřícně pokroutil hlavou ale nic neříkal. Nemělo smysl mu to vysvětlovat.

Po pár minutách nám Chan přinesl co jsme si objednali a s úsměvem odešel zase zpátky. Jak se může furt tak usmívat?

S Hyunjinem jsme kecali o nějakejch věcech a tak, ale hlavně jsme se domlouvali kdy se vylijeme jak vázy. Nebo spíš já. Hyunjin slíbil Jeonginovi že nebude tak pít.

Ach být sám je někdy fakt výhoda. Ale jen někdy. Pak přijde chvíle kdy mám hodně málo od toho skočit z okna. A že by to bylo účinný.

Dobrý dost, neřešme vztahy. Plýtvání časem. ,,můžeme jít?" Zeptá se Hyunjin když dopiju čaj ,,jo jasně". Odnesli jsme hrnky k pultu kde stál Chan ,,snad vám chutnalo. Přijďte zas" řekne tu typickou větu s úsměvem.

Jen pokývám hlavou a odejdu. Ten jeho úsměv mě tak vytáčí.

Hyunjin už stál venku a s někým volal, pravděpodobně s Jeonginem. Nechal jsem ho s ním kecat a jen mu naznačil že máme namířeno domů. Hyun pokýval hlavou na souhlas a věnoval se dál Jeonginovi.

Pomalu jsem se vydal cestou která vedla k mýmu bytu a proklínal to nehorázné teplo které mi tak lezlo na nervy. Nenávidím léto a stojím si za tím.

Blížili jsme se k našemu cíli když v tom jsem si všimnul toho chlápka z kavárny. Zacházel do stejných vchodových dveří kam máme namířeno my. Neříkej mi že tu bydlí nikdy jsem ho tady neviděl takže hodně pochybuju ale možný je všechno.

Nebo mě stalkuje? V jaký to jsme době proboha. Nevěřím tomu že by mě stalkoval, zrovna osobu jako jsem já.

Zatřepal jsem hlavou abych ty myšlenky zahnal a odemknul vchodové dveře, počkal jsem na Hyuna který furt mluvil s jeho drahou polovičkou a následně dveře zamknul. Příkaz správce domu.

Přivolali jsme výtah který se nacházel v 8. Patře a přemýšlel nad tím jak se rozvalím na postel. Výtah přijel a spolu s námi se vydal do 7. Patra kde jsme s Hyunem vystoupili.

Konečně jsem odemknul dveře svého bytu a s oddechem vkročil dovnitř. Nemám rád prostředí kde je hodně lidí, a i když v kavárně jich moc nebylo, tak jsem jich potkal víc než bych si přál.

Skopnul jsem boty, hodil klíče na stůl a svalil se na postel. Ach moje milovaná, už tě jen tak neopustím domov, sladký domov.

Hyun konečně ukončil hovor s Jeonginem a sednul si vedle mě na postel ,,nemysli si že jsem zapomněl. Hned se se zvedni a jdeme" vybalí na mě a já nepobíral vůbec nic ,,cože?".

,,ty barvy. Zvedej se, odcházíme" oznámí mi a vstane z postele ,,ani náhodou, nikam ti nejdu" řeknu unaveně a zavřu oči ,,fajn, jdu pro ně sám. Jakou barvu jsi mi vymyslel?" řekne nakonec ,,růžová" odpovím z posledních sil a propadnu spánku.
-----
Brý den ve spolek.

Jelikož se musím rozhodnout jak chci aby pokračoval hlavní děj, tak zatím budu psát tohle.

Samozřejmě to neberte tak že se to teď bude motat jen kolem těhle dvou, určitě vydám i normální kapitolu.

Doufám že vám to nějak nevadí, kdyby ano tak mi to urcitě napiste.

Zitra na viděnou.