𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

kapitola patnáctá: deník

,,to tě to opravdu tak naštvalo?" snažil se začít konverzaci Minho. Nějak jsem se neměl k tomu mu odpovídat. Ale ne z důvodu že bych mu nechtěl odpovědět, spíš jsem se bál. Bál jsem se že budu mít zase ten příjemnej pocit na hrudi když si s ním začnu povídat. Nedokázal jsem ze sebe dostat jediné slovo kvůli tomu strachu.

,,takže se mnou nemluvíš nebo?" zkusil to znovu Minho ,,n-ne" vysoukal jsem ze sebe a snažil se potlačit nutkání utéct do černé noci. Minho mi nic neodpověděl, taky neměl co na tak stručnou odpověď, vypadal zamyšleně, zajímalo mě nad čím přemýšlí.

,,nad čím přemýšlíš" vyslovím otázku kterou jsem měl tak dlouho na jazyku ,,nad ničím" lhal. Chápu že si nejsme zas tak blízcí, ale i tak mě to ranilo. Pomalou chůzí jsme se dostali až k Jeonginovi před barák ,,potichu, Jeongin už spí" upozorní mě Minho a odemkne dveře.

Vyzul jsem si boty a uklidil je do botníku. Vpadnul jsem do kuchyně kde jsem si udělal čaj který jsem si sbalil a sednul si na pohovku v obyváku. Minho něco dělal v kuchyni což mě popravdě vůbec nezajímalo. Musel jsem furt přemýšlet nad dneškem celkovým. Měl jsem v hlavě zmatek, který jsem nevěděl jak uklidnit. Furt jsem měl před očima Minha a jeho rty které vypadaly tak jemně.

,,hádám že máš hlad, udělal jsem něco k jídlu tak jestli chceš tak se připoj" vyrušil mě Minho který najednou stál přede mnou a ne v kuchyni za linkou. ,,jo, jasně. hned jsem tam" odpovím tiše a začnu se zvedat z gauče. Hrnek jsem vzal sebou a hned ho hodil do dřezu, zasednul jsem za stůl a čekal co se bude dít.

Minho mi podal talíř na kterém byla vajíčka se zeleninou ,,snad to jíš, jestli ne tak ti udělám něco jiného" ,,v pohodě, jím to" uklidní ho Jisung a s chutí se pustí do jídla. Byl tak zažraný do jídla které mu udělal Minho že si ani nevšimnul že na něj kouká.

Když jsem dojedl, talíř jsem odložil do dřezu a hned ho umyl společně s hrnkem. Počkal jsem na Minha a pak jsme spolu odešli do horního patra kde jsme měli pokoj ,,no já jsem ti to zapomněl říct, ale máme spolu pokoj. A je tam jen jedna postel takže budeme muset spát spolu. Ale klidně si lehnu na gauč" oznámí mi Minho ,,ne v pohodě. Nikdo nebude spát na gauči. Prostě budeme spát spolu. To kamarádi dělají ne?..." odpověděl Jisung aby odlehčil atmosféru.

Jisung už ležel v posteli připravený ke spánku ale Minho byl aktuálně ve sprše. Uběhlo asi deset minut a Minho se objevil v pokoji jen s ručníkem kolem pasu ,,promiň že tak zdržuju, hned jsem u tebe" omluví se Minho a mrkne. Jisung málem dostal srdeční infarkt. Proč sakra mrknul???!!

Minho už si lehal k Jisungovi a zhasnul světla, ale ani jeden nepopřál tomu druhému dobrou noc. Jisung přemýšlel nad svými pocity a Minho nad Jisungem. Ani jeden nedokázal přestat přemýšlet nad tím druhým, ještě k tomu když vedle sebe leželi.

,,Jisungu?" osloví starší mladšího, jako odpověď se mi dostavilo prosté "hm" které ho pobídlo aby mluvil dál ,,víš dneska jsem si to užil. Ale příště už mi neutíkej. A nebo ano, já si tě stejně najdu" uchechtne se Minho a otočí hlavu na Jisunga který na něj celou dobu kouká. ,,hmm. kdyby jsi mi řekl kam jedeme, nebyl zlý na Jeongina a nesnažil se mě vyděsit k smrti taky bych si to užil" řeknu ironicky a otočim se zády k němu.

Jistě že jsem mu chtěl říct že jsem si to dneska taky užil ale neměl jsem na to odvahu. Bál jsem se že si ze mě udělá srandu nebo se mi vysměje. Nevěděl jsem jak by reagoval. Slyšel jsem jak se Minho taky otáčí a po chvíli bylo slyšet pravidelné oddychování. Spal. Teď jsem měl na výběr: buď si půjdu lehnout dolu na gauč a nebo tady zůstanu a pokusím se usnout.

Nevybral jsem si ani jednu možnost, vstal jsem z postele, hodil na sebe mikinu a vydal se do ulic Busanu. Potřeboval jsem se nějak vyventilovat tak jsem si sebou vzal blok který jsem si přibalil do věcí a zamířil k pobřeží. Tam jsem seběhnul pár schodů a ocitnul jsem se na kraji moře. Sednul jsem si na dřevěnou lávku která se nacházela nad mořem a nechal nohy viset dolů. Otevřel jsem sešit a začal psát.

5.8 2021

Jmenuju se Han Jisung a myslím si že jsem se zamiloval...

-----

čauves hihi

dneska je to takový... zvláštní? ta kapitola na mě působí poměrně divně.

no ale, datum se neshoduje s naším protože bych nerada psala stejný rok. Nerada píšu věci do budoucna no. snad vám to nevadí hihi.

doufám že se líbí a zatím papa;P

PS: budu se snažit vydávat dříve, já na to vždycky uplně zapomenu při koukání na nějaký film nebo serial. pardon(￣y▽,￣)╭