Okouzleni prvním pohledem

1. kapitola

„Em! Vstávej přijdeš pozdě!" zavolala na mě máma, když už mi po páté zvonil budík.

Byl to tak otravný zvuk! Nesnášela jsem vstávání. Když jsem byla malá, pořád jsem spala. Nikomu to nevadilo, ale teď to všem najednou vadí.

Vypla jsem ho a podívala se na čas. 7:45. Sakra, fakt přijdu pozdě.

Vyběhla jsem z postele hned do koupelny. Oblékla si svou oblíbenou mikinu a modré džíny a běžěla se sušenkou v ruce pryč. „Tak pá!" zvolala jsem na rozloučenou a zabouchla dveře.

Běžela jsem po schodech tak rychle, div jsem neupadla. Vyběhla jsem ze dveří a narazila do neznámého kluka. Padli jsme oba na zem.

„Promiň! Jsem asi moc zbrklá, ale pospíchám do školy," omlouvala jsem se a zvedala ze země.

Nabídla jsem mu pomocnou ruku a konečně mu viděla do obličeje. Měl zelené oči a tolik pih, že by se nedali spočítat. Jeho kaštanové lokny mu spadaly pod uši a měl na sobě šedou mikinu a modré volné džíny.

Moji ruku přijal a já mu pomohla na nohy. „To je dobrý. Už jsem to párkrát zažil," mávl nad tím rukou.

„Super. Tak snad se to nestane zase." A utíkala jsem pryč.

Do školy jsem se dostala o dvacet minut později, takže jsem přišla na konec první hodiny. „Williamsová, no kde vězíš?! Prošvihla jsi test!" oznámila mi moje kamarádka Fab, když jsem vešla po zvonění do třídy.

„Ou, to mi je tak líto, že jsem přišla o test z mého "nejoblíbenějšího" předmětu," řekla jsem lítostně.

„Haha. To není vtipný, nemůžeš furt zaspávat, Em. Přijde mi, že zaspáváš jen chemii. Chyběla jsi vůbec na něco jinýho?"

„Ehm, nevím? Ale chtěla jsem to fakt stihnout, jenže když jsem běžela, tak jsem se u baráku srazila s jedním klukem a to mě zdrželo!"

„Počkat s kým?!"

„S nějakým klukem. To je jedno, Fab," mávla jsem nad tím rukou a šla si sednout na svoje místo, protože začala druhá hodina.

„Tak kam si sednem?" zeptala se mě Fab, když jsem stály uprostřed jídelny.

„Tak co támhle?" hodila jsem hlavou ke stolu, kde seděla Maggie, moje ségra, Julie, její kamarádka, a Nate, kluk, který se líbilFab.

„Ehm. Tak jo," pokrčila rameny a zamířily jsme k nim.

„Nazdárek!" pozdravila jsem je.

„Čau, Em, dlouho jsem tě neviděl!"
pozdravil mě Nate.

Nate byl můj a ségry kamarád z dětství. Naše mamky se kamarádily odjakživa, a tak se to přeneslo i na nás. Jak jsme nastoupili do čtvrťáku, moc jsme se nevídali. Většinu času jsem trávila učením a s Fab, a on si vycházel na procházky s Maggie. Nate byl stejně starý jako já a Maggie byla o rok mladší.

Jen jsem se na něj usmála a nechala, ať se Fab posadí vedle něho. Já jsem si sedla vedle Julie.

„Půjdete zítra na tu párty, kterou pořádá Kim? Je pozvaná celá škola," zeptal se Nate.

„To má snad palác, aby se tam narvala celá střední?" zeptala jsem se, protože mi to nedávalo absolutní smysl.

„Ty půjdeš?" zeptala se ho s úsměvem Fab.

„No jasný, tohle si nenechám ujít," odpověděl Nate.

„Víte co? Půjdu taky, dlouho jsem na žádný párty nebyla. Měla bych trochu žít," řekla jsem a všichni povytáhli obočí.
„Co?" vykulila jsem na ně oči.

„Nic. Jenom, že Emily Williamsová by tohle hned odmítla," řekl Nate a zabořil oči do jídla.

„Jo, to jo, ale Emily Williamsová před dvěma lety. Teď je trošku jiná, takže jdu a Fab taky." Věděla jsem, že Fab nesnáší párty, ale chtěla jsem, aby se dala už konečně dohromady s Natem, takže musela jít.

Věnovala mi falešný úsměv.