Okouzleni prvním pohledem

16. kapitola

Zavedla jsem ho do svého pokoje a on mi hned skočil do postele. „Tak to proběhlo hladce." Zavřela jsem za sebou  dveře.

„Tvoje mamka vypadá mile."

„Jo, je, ale nechceš ji vidět, kdyby zjistila, že seš ten kluk, se kterým jsem strávila den vzpomínání," pokrčila jsem rameny a lehla si vedle něj na postel.

„Ještě jednou se omlouvám, kdybych.."

„Neomlouvej se. Není to tvoje chyba. Mám tátu ráda a svojí rodinu taky, ale tahle tradice mě přestává bavit. Na tátu vzpomínám každý den, tak proč bych měla mít den, kdy na něj budou myslet všichni? Prostě bude to znít hnusně, ale jsem ráda, že jsem tam nebyla a byla s tebou," usmála jsem se a vznikl náš další polibek. A to velmi hluboký.

Chytl mě za pas a přivinul si mě k sobě.„Co vlastně tvý kamarádi, jak to s nima vypadá?" zeptal se mě.

„Ehm, Fab mi napsala "dopis" a psala tam, že se mi omlouvá a že ji to mrzí bla bla bla. Ale já nevím, jestli to ještě unesu, všechno to, co jsem prožívala před tím, jestli se to změní." pokrčila jsem rameny.

Usmál se.

„Proč se usmíváš?" zeptala jsem se nechápavě.

„Protože se mi líbí, jak nad tím uvažuješ." usmál se znovu a já mu to oplatila.

„No, ale musím ti ukázat můj koníček." podotkla jsem a zvedla se z postele.

Došla jsem ke svému stolku a zvedla z něj tužku a skicák. „Kreslení!" zajásal jsem a on zkroutil obličej. „Co je na tom tak špatnýho? Každý, komu ukážu skicák a tužku přesně takhle zkroutí obličej." stěžovala jsem si.

„Ale ne, je to v pohodě jenom..."

„Žádný odmlouvání," přerušila jsem ho.

Svěsil hlavu se smutným obličejem. „Neboj.." položila jsem mu ruku na tvář. „..začnem zlehka." usmála jsem se.