Okouzleni prvním pohledem

15. kapitola

Po škole mi přišla zpráva.

Ethan: Dnes je řada na tobě! Budu čekat před umělkou. xx

Vykouzlila mi úsměv na tváři a pár motýlku v břiše mi vzlétlo. Už jak mi řekl, že se budem navzájem učit věci, které toho člověka baví, jsem hned věděla, co ho chci naučit.

Rychle jsem vyběhla ze třídy, vytáhla ze skříňky boty a běžela po schodech ke dveřím.

Venku už jsem šla pomaleji, ale srdce mi bušilo strašně rychle.

Z dálky jsem viděla, jak tam čeká. Měl na sobě modré džíny a černou košili. Vypadal tak dobře. Zrychlila jsem krok a za pár sekund jsem mu byla nablízku.

Objal mě kolem pasu a nadzvedl mě. „Čau," zašeptal.

„Čau," zašeptal zpátky.

„Tak co pro mě máš připravený?" vyzvídal.

„Nebudu ti to říkat! Nech se překvapit, ale jen se připrav, že se dneska seznámíš s mamkou," oznámila jsem. „Dneska."

„Okey. Super," pokrčil rameny a mě to překvapilo. Byl tak v klidu, že se mohl rozdat.

Šli jsme pár minut mlčky a pak mě chytl za ruku. Podívala jsem se na naše propletené ruce a srdce se mi rozbušilo ještě víc.

Odemkla jsem dveře a poprosila Ethana, ať počká v předsíni.

„Čau, mami!" křikla jsem. Maggie naštěstí nebyla doma, takže jsem měla na "přiznání" klid.

„Ahoj, Em, jaká byla škola?" zeptala se, když jsem vešla do kuchyně.

„V pohodě," pokrčila jsem rameny. „Mami, musím ti něco říct, někoho představit," začala jsem a mávla rukou na Ethana, aby přišel do kuchyně.

„Tohle je Ethan, můj kluk," představila jsem ho.

Mamka nejdřív povytáhla obočí, ale pak se usmála, zvedla se ze židle. Ethan ji podal ruku, ale ona ho hned objala.

„Ráda tě poznávám, říkej mi Margot," usmála se ještě víc.

„Já vás taky," odvětil Ethan.

Tak to nebylo až tak těžký.