Okouzleni prvním pohledem

21. kapitola

„Musíš se usmířit s Natem. Je to můj kluk a já taky chci trávit čas s váma oběma. Čau, Deane." řekla a zdravila při tom několik lidí, kteří prošli kolem nás.

„Fab, měl by přijít za mnou, vždyť on mě uhodil. Ale můžu to zkusit, ale spíš mu domluv ty, jo? Zatím." Zamířila jsem do třídy, kde mi začínala hodina laborek.

„Super, jste tu, slečno. Máte dvojici s Dylanem," oznámila mi učitelka.

Dylan Bob Marley byl největší děvkař naší školy. Byl to fotbalista a všichni ho milovali, ale nepřišla jsem na to proč.

Přišla jsem k naší lavici, kde už seděl a prohlížel si papíry s úlohami. Kývla jsem hlavou na pozdrav a on mi přisunul papíry.

„Takže bychom měli dát kopřivu pod mikroskop a..."

„Promiň, ale mě to nezajímá," řekl upřímně.

„Promiň, ale tohle je práce ve dvojicích a já bych to nerada dělala sama. Takže by ses mohl konečně někdy schopit a trošku se i něco naučit!" Zarazil se a mě to zarazilo taky, protože co to sakra ze mě vyšlo?!

„Tak jo! Co máme dělat?" zvedl ruce na obranu a pokrčil se k papíru.

Hodina utekla celkem rychle a překvapivě se mnou Dylan spolupracoval. Stihli jsme toho víc než jsme měli.

Odevzdala jsem papír učitelce na stůl a odešla ze třídy. Zastavil mě ale hlas mého spolupracovníka. „Emily, fakt se s tebou dobře pracuje. Nechceš někam zajít, dneska večer?" mrkl na mě tím svým způsobem, kterým by se roztekla každá holka.

Byla jsem zaskočená. Jsem jednou ve dvojici s nejznámějším klukem na škole a hned mě pozve na rande.

Em, mysli na to, že máš kluka.

„Promiň, ale nemůžu," řekla jsem.

„Ty mě odmítáš?!" skřížil si ruce na prsou.

„Ne, to ne jenom..., nejsem zvyklá, že mě kluci někam zvou," komolila jsem.

„Tak si zvykni." mrkl a odešel.