Okouzleni prvním pohledem

30. kapitola

Zbývaly poslední dva týdny, až přijdou prázdniny. Pořád jsem čekala na zprávu od Stanfordu. Každým dnem jsme s Ethanem kontrolovali email, ale furt nic.

Fab ani Nateovi jsem to neřekla. Proč by to taky měli vědět, ani nevím jaký důvod bych jim k tomu řekla.

Zároveň je škola, ale divná. Od tý doby, co jsem se usmířila s Natem mě všichni zdraví. Takový to, co všichni dělaj Fab.

Jakože: „Čau Emily!"

„Jak se máš, Em?!"

A tohle mi nikdo nikdy nedělal. Byla jsem vždycky neviditelná.

Přišla jsem na svou hodinu chemie. Tam jsem naštěstí seděla sama. Poslouchala jsem výklad učitele a zapisovala si vše a najednou mi někdo ze zadu poklepal na rameno.

„Čau, Emily," pozdravil mě můj spolužák Daniel.

„Čau, Danieli?" pozdravím nejistě.

„Říkal jsem si, jestli nechceš někam zajít?"

„Promiň, ale nemůžu." odpověděla jsem automaticky a otočila se zpátky k sešitu. Za mnou se ozvalo bouchnutí do lavice.

O pár hodin později jsem měla už na seznamu pět pozvání někam ven. Bolelo mě, že jim nemůžu říct pravdu. Bolelo mě, že nemůžu být ta zadaná. A bolelo mě, že to budu muset říct Ethanovi.

Po škole jsem mu napsala, aby přišel k nám domů. Doma nikdo ještě nebyl, takže jsme měli klid.

Na pozdrav mě políbil na tvář a posadili jsme se na postel. „Tak copak?" zeptal se a já to z plna hrdla řekla: „Už to nechci mít tajný." Ztuhl.

„Stalo se něco. Ani nevím co. Prostě se lusklo prsty a najednou jsem populární a všichni mě někam zvou. Dneska jsem měla šest pozvání a už mě unavuje říkat, že nemůžu a vysvětlovat, že vlastně nikdy nemůžu a lhát. Lhát vlastně celý škole," vybalila jsem a on jen seděl. Nic neříkal. A pak najednou zavrtěl hlavou. „E, já nemůžu. Nemůžu to mít veřejný."

„Ale proč ne?"

„Protože jsem ten záhadnej, ten dobrej v basketu, ale tím to končí. Kdyby se někdy, někdo dozvěděl, že mám holku, tak to hasne. Chci to chránit."

Do očí mi vešly slzy a já viděla v jeho, že se taky něco leskne. „Takže...ne, promiň tohle nejde." Zvedla jsem se z postele a naznačika, aby šel. A on opravdu odešel.

Z očí mi tekly slzy. Byly jako vodopády, které nejdou zastavit.

Ztratila jsem dalšího člověka. A nevím, jestli to už půjde vrátit.