Okouzleni prvním pohledem

27. kapitola

„Prostě se postav a pózuj, jak chceš," pokrčil rameny s foťákem v ruce.

A já jsem tak udělala. Postavila jsem se před zapadající slunce a dala si ruce v bok a nějak zapózovala. On mě fotil jako blázen a za chvíli se zastavil. 

„Tak jo, teď je řada na tobě, stane se z tebe fotograf." Přišel ke mně a ukazoval mi, co mám zmáčknout.

„Tak...prostě se postav a pózuj." Zopakovala jsem, co mi řekl on. Zasmál se a já zabrala parádní fotky jeho úsměvu.

„Panebože, tak tu si musím vytisknout," ujelo mi.

„Co?"

„Nic, nic." Doufala jsem, že to doopravdy neslyšel.

Šli jsme ještě na pár míst a zjistila jsem, že mě focení fakt baví. Je to skoro jako kreslení jen to nezachycujete na papír, ale do elektroniky.

Poslední fotka, která vznikla, byla na samospoušť nás dvou. Za námi byly červánky, Ethan mě držel kolem pasu, já měl obmotané ruce kolem jeho krku a koukali jsme na sebe. Bylo to dokonalé a když se na tu fotku podívám, chtěla bych se do toho okamžiku vrátit.

„Nechceš spát u nás?" nabídla jsem mu, když jsme došli k mému domu.

Obličej se mu rozzářil a já pochopila, že souhlasí. Chytla jsem ho za ruku, rychle odemkla dveře a táhla ho za sebou po schodech.

Doma už byli všichni zalezlí ve svých pokojích. Ethan zalezl do mého a já jsem měla jedinou povinnost oznámit všem, že tu bude.

„Čau, mami," mávla jsem na ni. Ležela v posteli a četla si, když jsem přišla odložila knížku. „Už jsi doma, kde jste byli?"

„Jenom mi Ethan ukazoval focení a taky ti jdu oznámit, že tu bude Ethan spát. V mém pokoji, budem normálně spát vedle sebe, klid a..."

„Nemusíš mi to vysvětlovat. Chápu to. Jen to řekni Maggie, aby nebyla ráno překvapená," zasmála se.

„Jasně, jasně," přikývla jsem. Když jsem odcházela ještě jsem šeptla: „Děkuju."

„Dobrou noc," popřála mi a vrátila se ke knížce.

Šla jsem vedle do Maggie pokoje, kde se naštěstí ještě svítilo. Zaťukala jsem a ozvalo se dále.

„Čau, ségra. Jen ti chci oznámit, že tu bude spát Ethan, tak abys s tím počítala, že ráno tu bude chodit kluk," oznámila jsem a rychle zavřela, na odpověď jsem nečekala.

Po špičkách jsem došla do svého pokoje, kde se Ethan už rozvalil na mé posteli. Skočila jsem do postele za ním a přítulila se k němu.

Dal mi pusu do vlasů. „Zítra se na ty fotky podíváme," šeptl.

„Jo...," vydechla jsem.

„Víš, že strašně hezky voníš?" řekl.

„A víš, že ty taky?" uculila jsem se a cítila, jak moje tváře rudnou. Ještěže to v té tmě nebylo vidět.

Přítulila jsem se k němu ještě víc a poprvé řekla: „Miluju tě."

„Já tebe taky. A jak moc to nevíš," řekl rozhodně a v jeho hlase šel slyšet úsměv. Velký úsměv.