Sešla jsem dolů do světa hudby a řevu a rozhodovala se, jestli nepůjdu domů.
Párty fakt nebyly nic pro mě, zvlášť, když se se mnou nikdo nebavil. Neměla jsem auto, přijela jsem s Natem, takže jsem ho šla hledat.
Prošla jsem davem lidí a uviděla ho, jak do sebe lije plechovku piva. „Nate, prosím, půjčíš mi auto? Už chci jet domů."
„A čím pojedu domů já?! To mám jako jet busem, promiň ale fakt ne," začal řvát a já věděla, že to co teď vypil není první.
„Nate, seš opilej, stejně bys nemohl řídit a možná bys už měl taky jít, protože jestli do sebe ještě něco naliješ nedopadne to dobře. A to moc dobře víš, protože už se to jednou stalo."
„Já tu ještě budu a ty mi nebudeš říkat, co mám nebo nemám dělat. Nejsi moje máma!" napřáhl ruku a dal mi přímou ránu do obličeje.
Přišlo mi, že mi křupla lebka. Chytila jsem si obličej do dlaní a opřela se o linku.
„Seš v pohodě?" tlumeně jsem slyšela hlas vedle mě a ruku na svých zádech.
„Vypadám tak?" zasýpala jsem, ale cítila, jak mi šla z pusy jen krev.
Cítila jsem, jak se jeho ruka přesune z mých zad na bok a moje ruka kolem jeho ramene. Táhl mě přes dav lidí a rozmazaně jsem viděla, jak si mě nikdo nevšímal. Jak všichni žili stejně, jako by se nic nestalo.
Vyšli jsme na čerstvý vzduch a mě bylo o mnohem líp. Psychicky, fyzicky ani nápad.
Dovedl mě k autu, kde jsem se rozvalila na zadní sedadla. Držela jsem se za hlavu, protože mě v ní zvonilo jako zvony v kostele. Cítila jsem, jak se auto rozjelo a pak už byla jenom tma.
ČTEŠ
Okouzleni prvním pohledem
RomanceEmily Williamsová nemá moc pozornosti. Je taková ta typická šprtka, která dostane od učitele všechno. Jde po chodbě a nikdo si ji nevšímá. A když si ji konečně někdo všimne tak ji to až vyděsí. Je to Ethan. Nikdy nevěřil na lásku nebo naději, ale k...
