Okouzleni prvním pohledem

22. kapitola

„Zítra se budu snažit usmířit s Natem," oznámila jsem Ethanovi, když jsem si s ním po škole volala.

„Seš si jistá?"

„Jo, pro Fab to bude jednoduší."

„E, ale hlavně, aby to bylo pro tebe jednoduchý. Nechci, aby ses zase trápila."

„Já vím, ale dneska jsem Fab řekla, že by mu měla spíš domluvit ona, protože já za nic nemůžu." Ozvalo se klepání na dveře. „Ano?" Otevřela je Maggie.

„Čau, Ethane!" mávla na telefon, který mám v ruce. „Máš někoho dole," oznámila mi a odešla.

„Kdo to je?" zeptal se Ethan.

„Nevím, jdu to zjistit." pokrčila jsem rameny.

„Pak mi dej vědět." Poslal mi vzdušnou pusu a hovor ukončil.

Vzala jsem si mikinu a sešla schody dolů, před barákem jsem uviděla...Dylana?

„Dylane, co tu děláš?" zeptala jsem se.

„Vždyť máme rande."

„Ne. To teda nemáme, jasně jsem ti řekla, že s tebou nikam jít nemůžu."

„Ale já už jsem to tak skvěle připravil," pohodil rukama.

„Smůla. Tohle na mě nezkoušej." Otočila jsem se na patě a kráčela zpět do baráku.

Panebože. Proč si mě nevšímal před pár týdny. Hodilo by se mi to víc než teď. Teď jsem měla kluka a nikdo o něm nevěděl. A nevěděla jsem proč, ale začínalo mě to docela štvát.

Chtěla jsem to Ethanovi oznámit, ale nemohla jsem se mu dovolat, takže jsem to vzdala, napustila si horkou vanu a naložila se do ní.

„Emily! Mám otázečku!" rozrazila dveře Maggie a sedla si před vanu, aby na mě viděla.

„Zaprvý: Nebyl to Dylan před našem barákem? Zadruhý: Co tam sakra dělal? A zatřetí: Jak se má Ethan?" docela mě to zaskočilo. Nikdy jsme s Maggie nebyly takové ty sestry, které si říkají všechno.

„Ehm, jo byl to Dylan a byl tam kvůli tomu, že s ním sedím na laborkách a zjistil, že jsem asi fajn a pozval mě na rande, ale já ho odmítla a on to nepochopil."

„Em! Jak si mohla odmítnout Dylana?!"

„Normálně a jestli ti to ještě nedošlo mám kluka," připomněla jsem jí.

„Já vím, ale tak on to neví."

„Nechci řešit, kdo co ví a kdo ne. Ethan se má fajn, jestli chceš tohle vědět. Stanford se mu líbí a za pár dní přijede, takže se ho můžeš vyptávat sama." pokrčila jsem rameny.

„Okey. A proč vlastně nechcete, aby to ze školy někdo věděl?"

„Protože nechceme mít tolik pozornosti. My nejsme jako ty, která prahne po Dylanovi a povídá si se svojí sestrou jenom kvůli tomu, že ji pozval na rande." prskla jsem.

Uraženě se zvedla a odešla.

Vydechla a ponořila si celou hlavu do vody.