Okouzleni prvním pohledem

19. kapitola

Po pár týdnech strávených spolu a s našimi rodinami Ethan odjíždí se podívat na svojí vysokou. Na Stanford.

Odjíždí už zítra a bude to na týden. Kdybych se přihlásila na Stanford, jela bych tam s ním, ale mamka chtěla, abych byla co nejblíž k domovu, takže jdu na Arizonskou.

Bude to aspoň trénink na vztah na dálku.

Letadlo mu letělo v deset ráno. Takže jsem vstala o půl sedmé a šla jsem před barák.

Když jsem ho uviděla, pevně jsem ho objala. „Budeš mi chybět." řekla jsem.

„Ty mě taky." opětoval.

„Nebudu ti říkat, jak mi máš volat a psát a posílat fotky. Nechci být ta starostlivá."

„Klidně to můžeš říct, vím, že chceš." zasmál se.

„Tak jo. Volej mi, piš mi, prosím!"

Políbil mě. Byl to hloubkový polibek. Tohle zažiju ale až za týden.

Večer mi jenom napsal zprávu, že se ubytoval.

Další den byla škola a já se chystala promluvit si s Fab, protože mi upřímně chyběla. I když jsem ji nemohla říct o Ethanovi. Chyběly mi drby, chyběla mi kamarádka.

Po cestě do školy jsem natrhala pár sedmikrásek a když jsem došla ke třídě, už tam seděla.

Položila jsem kytky vedle ní a ona se zvedla a objala mě. „Není to až tak jednoduchý." Trošku jsem ji odstrčila. „Fab, bylo to fakt těžký. To, že si mě tam nikdo nevšímal. Ale nebylo to jenom na tý party bylo to i předtím..."

„Já vím a strašně se za to nenávidím..."

„Jo, jo, jo. Ale...chybíš mi, chybí mi ta kamarádka, ta Fab co tu byla asi před třema rokama. Můžeš to pro mě udělat?"

„Jo, jo, jo, slibuju!" objala mě ještě jednou a já už se nachala.