Okouzleni prvním pohledem

25. kapitola

„Kam jdeš na vejšku?" zeptala jsem se Dylana na laborkách.

„Já? Já jdu na sportovní v Kalifornii."

Sportovní vysoká škola v Kalifornii je snad nejznámější. Studovali tam skoro všichni sportovci a od nás ze školy tam jdou taky skoro všichni.

„Aha. A už tě tam vzali, že už je to definitivní?"

„Jo, nastupuju hned v srpnu."

„A přemýšlel jsi někdy, že tahle škola pro tebe není dost dobrá, tak by jsi se přihlásil na jinou? Kvůli sobě? Kvůli někomu jinýmu?"

„Emily, proč bych o tom měl přemýšlet? Myslím, že už lepší sportovka neexistuje," řekl a shlédl k papíru a začal něco psát.

„Tak tos mi nepomohl," zamumlala jsem si pro sebe.

„Cože?"

„Nic, nic." Zkontrolovala jsem, co píše.

S mámou jsem neměla moc dobrý vztah na povídání o vážných věcech, ale musela jsem se s ní poradit nebo jí to aspoň říct.

„Mami?" přišla jsem do kuchyně, kde seděla a něco psala do papírů.

„Ano?"

„Potřebuju ti něco říct. Poradit." Sedla jsem si naproti ní.

„Povídej."

„Ehm. Za pár měsíců jdu na vejšku a už jsem se přihlásila na Arizonskou, ale mě napadlo zkusit ještě nějakou jinou školu."

„A jako jakou?"

„Noo, Stanford," pokrčila jsem rameny.

„Mily..." zavrtěla hlavou.

„Mami, sama víš, že Arizonská je nic moc a já mám na víc. A navíc jde tam Ethan a mají tam plno umění!" doprošovala se. „Potřebuju to aspoň zkusit."

„Emily, co když se tam dostaneš? Já tu zůstanu sama?"

„Vždyť je tu Maggie a na Arizonskou určitě půjde," zasmála jsem se, ale mamka mě nenapodobila. „Prosím, aspoň to zkusit."

„Dělej si, co chceš," vydechla a odešla.

Došla jsem do pokoje a vytočila jsem Ethanovo číslo. Zvedl to po pár vteřinách.

„Přihlásím se tam." řekla jsem.

„Přijdeš ke mně?" zeptal se a já přikývla.