Okouzleni prvním pohledem

28. kapitola

Bylo krásné se probudit s úsměvem na rtech a je ještě krásnější se probudit vedle své první nekonečné lásky.

Otevřela jsem oči a viděla, že je Ethan vzhůru. Koukal do stropu a když zaregistroval, že jsem taky vzhůru otočil hlavu a usmál se. „Dobré ránko."

„Dobré." A cítila jsem, že je opravdu dobré, snad i skvělé.

„Jak si se vyspala?" zeptal se.

„Líp než obvykle," uculila jsem se a mé rty se přitiskly na jeho s takovou touhou.

Tenhle kluk mě naučil být zase šťastná.

Stěží jsem se zvedla z postele a hned zamířila do koupelny. Rozčesala si vlasy, vyčistila si zuby a šla zas zpátky do pokoje. Ethan už tam ale nebyl.

Rychle jsem se převlékla do svých oblíbených černých šatů a cupitala rychle do kuchyně, kde jsem naštěstí zjistila, že seděli Ethan s Maggie.

„Dobré ráno," usmála se na mě Maggie, která byla před chvílí v konverzaci s Ethanem.

„Dobré," mávla jsem, prošla kolem stolu, z lednice vzala mlíko, z police lupínky a nasypala si je do misky a zalila mlíkem.

Přisedla si k nim a zjistila, že mají hlubokou konverzaci o basketu. „Takže seš ten hlavní? Ten, který dává koše, nahrávají mu všichni a všichni si s ním plácaj?" zeptala se ho Maggie. Nikdy jsem ji neviděla se tak vášnivě na něco ptát.

„Noo...jakoby jo, až na to poslední. Moc lidí si se mnou neplácá," zasmál se.

„Já si s tebou klidně plácat budu," prohlásila Maggie a plácli si.

„Jdeme?" otočil se ke mně Ethan.

„Ale co ty a snídaně?" zeptala jsem se zmateně.

„Moc dlouho se připravuješ," oznámil a zvedl se.

„No promiň." Rychle jsem dojedla svoje lupínky, odložila misku na linku a šla za ním.

„Myslím, že Maggie chce hrát basket, je do toho fakt zažraná," prohodil, když jsme vyšli ven.

„Jo, taky mi to tak teď přijde," souhlasila jsem. „Jak dlouho jsem se připravovala?" zeptala jsem se a on se zasměje, ale já to myslím vážně.

Obličej mu vtipně zvážní. „Asi půl hodiny, to je v pohodě," usmál se.

„Děkuju." Chytla jsem ho za ruku.

„Za co?"

„Že tu jsi," pokrčila jsem rameny a naše rty se setkaly.