26. kapitola

288 11 0
                                    

„No tak, už na to klikni!" postrkoval mě k tlačítku ODESLAT Ethan.

Seděli jsme u stolu v jeho pokoji a já jsem teď dokončila přihlášku. „No jo."  Klikla jsem a přihláška se odeslala.

Ethan mě objal a hned vzápětí políbil. Padli jsme oba dva na postel s povzdechem. „Vezmou tě," řekl rozhodně.

„Ale co když ne?" Překulila jsem se na bok.

„E, na to vůbec nemysli." Překulil se taky na bok a pohladil mě po tváři.

Byli jsme u sebe tak blízko, že jsem měla takovou touhu ho chytnout a zlíbat tak šíleně, jak by mi mé síly dovolily. A taky, že jsem to mohla udělat. Mohla jsem ho tahat za vlasy, sundat mu triko a sednout si mu na klín, ale...bála jsem se.

Nevěděla jsem proč, proč je ve mně takový strach. Byla jsem rozhodlá, že ho miluju, ale chtěl by to i on? Chtěla bych to já? Teď? Mohla jsem počkat. Ale chtěl on čekat?

„Trošku jsme zaostali v našem učení oblíbených věcí." Vytáhl mě z myšlenek.

„Já už nic nemám," pokrčila jsem rameny. „Ty jo?"

„Jo," řekl, zvedl se z postele a podal mi ruku. „Pojď." kývl ke dveřím.

Ruku jsem přijala a on mě vyhodil na nohy. Ethan si vzal batoh, chytil mě za ruku a bok po boku jsme vyšli z bytu.

„Kam jdeme?" zeptala jsem se po chvilce cesty.

„Uvidíš, je to kousek." řekl a přidal do kroku.

Viděla jsem před sebou dlouhý kopec „Tohle je ten kousek?" zeptala jsem se udýchaně.

On se jen zasmál a šel dál. Skoro jsem mu nestačila. Byl metr přede mnou a pořád jsem na něj křičela, ať zastaví, ale on se nezastavil, jen se zasmál a šel dál.

Když jsme došli konečně nahoru, byla to krása. Všude plno stromů a obloha v oranžové barvě. Sedla jsem si na pařez přede mnou a Ethan mě zastavil.

„Počkej, počkej nesedej si!" Začal něco vytahovat z batohu.

Těžce jsem se zvedla a on mě vyfotil. Ta věc, co vytáhl z batohu, byla velká černá zrcadlovka.

„A to jsme museli jít fakt sem!? Koukni na to, jak vypadám!" ukázala jsem na svůj spocený obličej.

„Vypadáš krásně, takže tě můžu fotit, ale hlavně i ty budeš fotit mě." chytl mě za ruce a políbil na spocené čelo.

„Tak jo. To si nechám líbit." uculila jsem se.

Okouzleni prvním pohledemKde žijí příběhy. Začni objevovat