JAkprosté |Minsung

1.

,, Je mi to líto..."
,, Prosím nedělej to.." slzy mi tekly po tváři, ale v tuhle chvíli to bylo to poslední co mě zajímalo.
,, N-nemůžeš... mě tu n-nechat..." snažil jsem se mluvit přes svoje vzlyky, které mi to však zásadně ztěžovali.
,, Promiň" chlapec stiskl spoušť zbraně. Ozval se výstřel a chlapcovo tělo padlo na zem. ,,N-N-NE NE .. P-PROMSÍM!" ,, Jakeu..!~"

_______________________________________

Otevřel jsem oči a prudce se posadil. Srdce mj bylo jako kdybych právě uběhl maraton a jedna neposedná kapka potu mi stekla po spánku. Prohrábl jsem si vlasy. 'Zase další noční můra'. Poslední dobou se mi ve spánku promítali vzpomínky, o kterých jsem si myslel, že jsem se přes ně už přenesl. Koukl jsem na hodiny 3:34. Povzdechl jsem si a vyhrabal se z postele,namířil jsem si to do koupelny. Koukl jsem se na svůj odraz. Tolik se toho od té noci změnilo. Od té noci kdy se jeho bratr zabil přímo před jeho očima. Od té noci kdy se všechno a to doslova obrátilo vzhůru nohama. V tu noc kdy jeho city a nevinnost zemřely. Všichni ví, jak těžce může smrt blízké osoby poznamenat lidi. A co takhle teprve 7 leté dítě?
Zatřásl jsem hlavou abych dostal tyto myšlenky pryč z hlavy. 'Jisungu musíš na to přestat myslet!'

Už mě to přestávalo bavit. Musím nějak dostat myšlenky pryč z hlavy. A jakým jiným způsobem než si zajít do posilovny?

Od toho smrti jeho matky a bratra se hodně sblížil s otcem. Jisungův otec však nebyl ten nejlepší vzor. Lítal snad ve všem od loupeží přes drogy až po vraždy. A aby toho nebylo málo Jisung od svých 13 let byl jeho pravá ruka. Sice byl jeho otec měl na krku nemálo přestupků, ale patřil ve svém oboru mezi ty nejlepší. Však do teďka na něj nikdo nepřišel a jeho syn se mu v tomto ohledu nijak nelišil. Kdo by taky podezíral tokové na první pohled "usměvavé a stále pozitivní sluníčko"?

I přes tohle všechno Jisungovi nic nechybělo. Otec mu dal všechno co mu na očích viděl. A to byl taky jedna z mála důvodů kdy proč si Jisung mohl dovolit jít i ve 3 ráno do posilovny, která v jeho otcově domě samozřejmě nechyběla.

S dobrým pocitem jsem se vydal z posilovny zpět do koupelny. Bylo 6 ráno a já musel do školy. Chodím vyšší odbornou právní školu. Říkáte si proč takový psychopat jako já a chodí na právní školu? Odpověď je prostá. Abych mohl dělat otci právníka. Nikomu jinému v tomto ohledu nevěří a já se mu nedivím. Dnes však k nám do třídy má přijít nový žák. A samozřejmě učitelka vybrala mě abych mu ukázal školu, což znamenalo zůstat ve škole až do 10 hodin. Nad tím jsem si jenom povzdychl.

Už jsem měl všechno přichystané a tak jsem mířil ke dveřím. ,,Jisungu?" Ozval se za mnou hlas. Otočil jsem se a viděl jsem jak se ke mě otec blíží. ,,Promiň, vím že spěcháš, ale jenom jsem ti chtěl oznámit že se chystám na menší" pracovní" výlet." Slovo pracovní řekl s lehnou ironie. Takhle říkal vždy, když měl v plánu něco nekalého. Já se nad tím pousmál. ,, Na jak dlouho hodláš odjet?" ,, Nevím možná na týden dva?" Jeho odpověď vyzněla trochu jako otázka. ,, Dobře a potřebuješ ode mě něco?" ,, Popravdě ano, potřeboval bych abys ses zbavil jednoho člověka. Už dlouho mi dluží a já vím že je to marný případ." Nad tou myšlenou jsme se musel znovu pousmát. Už dlouho jsem se nepobavil a upřímně mi to scházelo. ,, Jasně velmi rád" ,,Věděl jsem že neodmítneš. Budeš mít jeho složku u mě v pracovně na stole". ,,Jasně, měj se" slyšel jsem něco ve smyslu ty taky, ale to už jsem si to mířil svojí obvyklou cestou do školy.

'Aspoň budu mít nad čím ve škole přemýšlet.'

_______________________________________

Tak první kapitola za mnou, snad se líbí. :)

Je to můj první příběh a předem s omlouvám za chyby.