Dávno už bylo po večeři. Han se s mužem, tady jak se Minho dozvěděl panem Choi Woonim, vše naplánoval a dohodli se na datumu předání zásilky. Celá akce proběhnout zítra. Straší seděl na posteli a přemýšlel. Už to nemohl vydržet. Sebral se a vydal se směrem k pokoji mladšího. Zastavil se před dveřma. Na chvíli zaváhal, ale nakonec zaťukala. Věděl že pokud to neudělá teď tak už na to nesebere dost odvahy.
Věděl co chce. Chce Hana. Uvědomil si to až na večeři, když pozoroval jak mladší jí. Jako rty ho hypnotizovaly. Mladší otevřel a vypadal překvapeně. Nečekal ho tu.,,Ahoj" řekl Minho a pokusil se o úsměv.
Jisung pov:
Byl překvapený o tom žádná, ale byl rád. Pokud by sem Minho nepřišel asi by za ním zašel sám. Nedokázal na něj být naštvaný. Vždyť ani nevěděl na co narazil a on po něm jenom vyjel.
,,Ahoj? Potřebuješ něco?"
,,Můžu dovnitř" optal se Minho opatrně. Nevěděl jak na tom Jisung je a nechtěl to zhoršovat. Han chvíli přemýšlel, ale pak uvolnil cestu aby mohl starší projít.
,, Díky " špitl. Ham za ním zavřel dveře. Otočil se na něj a ve tváři měl otazníky.
,,Ani...ne asi ale určitě bych se ti měl omluvit za to v tom letadle" začal nejisté Minho.
,, Nemusíš. To spíš já. Vyjel jsem po tobě. Nic si nemohl tušit."
,,Ale mohl. Mohlo mi dojít že o tom nechceš mluvit. A neměl jsme tě nutiti, byla to chyba." Han pokývl hlavou že rozumí.
,, To je v pohodě "
,, Vážně?" Minho se na něj podíval s jiskřičkami naděje v očích.
,,Jo" přitakal jsem. Popravdě Minho mě zaskočil už jsem se začal vysvlíkat. Měl jsem na sobě jenom košili, která měla rozepnuté tři knoflíky, takže mi odhalovala prsa a povolenou kravatu. Vůbec jsem si to neuvědomil. Minho si toho asi taky všiml až teď a skousl si spodní ret. Seděl na posteli lehce v záklonu, rukama se opíral o postel a kousal si spodní ret. Vypadal sexy. Koukali jsme na sebe. Nikdo nic neříkal ani nedělal. Chtěl jsem jít odložit mobil z kapsy na stůl vedle postele. Něčí ruka mi však zabránila v pohybu. Položil jsem mobil a koukl nadanou osobu. Minho si mě za ruku přitáhl na klín. Nijak jsem neprotestoval, ani nevím proč. Sedl jsem si na něj obkročmo. Dívali jsme si do očí a já v břiše zase cítil motýly. Minho neodolal a sjel pohledem na mou hruď. Nechal jsem ho nevadilo mi to. Koukl zpátky na mě.
,, Máš dneska něco v plánu navečer?" Zeptal se. Já zakroutil hlavou na nesouhlas. On se pousmál.
,,To je dobře" věděl jsem co tím myslí.
A kam to směřuje. Nebránil jsem se tomu. On obmotal svoje ruce kolem mých boků.,, Máš malej pas"
,, Já vím " rukou mi ho začal masírovat. Bylo to příjemné o tom žádná. Minho to zřejmě už nevydržel a rukou vzal mojí kravatu. Pomalu si mě přitáhl do polibku. Nechal jsme ho. Chtěl jsme to? Možná. Ale věděl jsem jedno. Pokud ano tak jedině s Minhem.
ČTEŠ
JAkprosté |Minsung
FanfictionI když Jisung viděl smrt na vlastní oči, nikdy netušil že by se na ní mohl stát závislí. Strach, panika a pak smrt. Jak prosté. Han Jisung (23) Lee Minho (24) -moje první knížka, na začátku je to hrozny, ale časem se zlepší :) - násilí -smrt -spros...