JAkprosté |Minsung

23.

,,Víš že chodit umim?"

,,Nereptej a sedej na ten vozík." Protočil jsem nad tím oči, ale stejně si na ten zpropadenej vozík sed. Už jsme se tu asi 15 minut s Minhem handrkovali o to, jestli k tomu letadlu dojdu pěšky nebo mě tam doveze na vozíku. Chápete to on mě těch ane ne 5 metru chtěl vézt na kolečkovém křesle. A to jsme se ani nedostali k tomu jak do toho letadla vejdem. Musíme vyjít par schůdků. Minho však trval na tom že těch 5 metrů nic není a proto mě potlačí na vozíku. Sám to řek. Nic to není. Tak proč to sakra nemůžu dojít. Chan už byl v letadle a náš řidič, který nás sem autem dovez, si celkem naši žabomyší válku užíval. Kdyby mohl tak si k tomu vezme i popcorn. Zmetek. Viděl jsem ho ve zpětným zrcátku jak se culil. Kdybych mohl omlátil bych mu ten jeho ksicht o volant.

,,Víš že to dělám pro tvoje dobro"

,,Moje dobro moje dobro. Já snad nevim co je pro moje dobro nejlepší?"

,,Víš ale seš někdy tvrdohlavej"

,,To teda nejsem. Moje IQ je 145" řekl jsem a trucovně zkřížil ruce na hrudi.

,,Cože?"

,,Mám IQ 145"

,,Aha. To je dost. Asi"

,,Jo je to nadprůměr"

,,To je zajímavý. Máš nadprůměrný IQ, ale někdy přemýšlím nad tím, jestli nepřemýšlíš zadkem. Nedává to smysl"

,,Tvůj ksicht nedává smysl" prohodil jsem uraženě. Mihno se jen uchechtl a zastavil. Už jsme byli před schodama do letadla. Opřel jsem se o opěry na ruce a stoupl si.

,,Na to ani nemysli"

,,C-co? Hej!" Než jsem zpracoval co se právě stalo, stihl mě vzít pod zadkem a vysadit na sebe. Ruce obmotal pod mým zadkem. Abych nespadl musel jsem obmotat nohy kolem jeho masu a rukama ho objal kolem krku.

,,To si vypiješ" zašeptal jsem mu do ucha. Bradu jsem si opřel o mezeru mezi jeho krkem a ramenem. Bylo to příjemný.

,,Už se těším"

,,Hej!" trochu jsem se od něj odtáhl a pěstí jsem ho bouchl do hrudi. Ten dokázal snad všechno obrátiv v něco uchylnýho.

,,No co? Neříkej mi, že by se ti to nelíbilo" už jsme byli na předposledním schodu. Protočil jsem očima.

,,No nelíbilo snad?" zastavil se na posledním schodu. Zrudl jsem.

,,Copak baby?" Zrudl jsem ještě víc. Znovu jsem si o něj opřel bradu a rukama ho objal.

,,Notáák....baby...odpověz mi" znovu mi zašeptal do ucha. na to abych odpověděl jsem se až moc styděl tak sem jen pokýval hlavou.

,,Tak to aby jsme s tím něco udělali ne?" Oj tak to nevim jestli je to dobrý nápad v letadle, ale líbilo se mi to. Mezitím už vyšel poslední schod a vešel i se mnou dovnitř.

,,Jsou tu lidi"

,,Tak je pošli pryč" pokrčil rameny.

,,Můžu?" na to se jen uchechtl.

,,Baby je to tvoje letadlo a tvoji zaměstnanci" Začal jsem se červenat. Měl pravdu. Proč jsem se ptal. Sakra. Ještě že se nesmím zapomenout ztrapnit.

,,Jo to jo. Asi. Už jdu na to" Byl jsem až moc líný z něj slízt, tak sem jen houkl na pár zaměstnanců, kteří tu byli. Chan přijede později jiným letadlem a tak jsme tu byli sami.

,,Hmmm..to je lepší ne?"

,,Jo to asi jo"

,,Tak vidíš" Minho řekl a bez váhání zaútočil na moje rty.