JAkprosté |Minsung

31.

Jisung pov:

,,Minho vstávej" zatřásl jsem s ním.

,,Už jsme tu"

,,Hmm..ještě 5 minut"

,,Ne vstávej hned nebo tě tu nechávám"

,,Ty nikam sám nejdeš"

,,Jo? Tak se koukej" s tím jsem se otočil a vyšel ven ze "dveří" letadla. Schody jsem při tom bral po dvou. 

,,Jisungu! Hej čekej!"

Zachichotal jsem se. A pak málem propukl v záchvat smíchu, když si rozespalej a trochu kulhající Minho nevšiml schodu a málem ty schody sletěl podubě dolů. Asoň ho to probudilo.

,,Tak vidíš že to jde"

,,Hmmm.." zabručel nesouhlasně.

Já se už mezitím rozešel k našemu bývalému domu v Busanu. Ano v tom ve kterém jsem vyrůstal. Seungmin zařídil a nějakým způsobem dostal klíče z trezoru a nechal mi je přivést, za což jsme mu byl vděčný. Přišel jsme ke dveřím a odemkl je.

,,Můžeš počkat tu, já si jen pro něco skočím"

,,Co? Ne jdu s tebou"

,,Jak chceš" pokrčil jsem rameny.

,,A kde to vůbec jsme?"

,,V Busanu"

,,Co děláme v Busanu?"

,,Potřebuju jen něco najít a ověřit si"

Konečně jsem našel dveře od pokoje mého bratra a otevřel je. Kam by si jenom mohl dát deník? první jsem se podíval do krabic pod postelí, skříň, zásuvky ve stolu. Nic. Kde by to jenom sakra mohlo být? Neměl nějakou tajnou skrýš? Možná....stará ventilační šachta. Byla za stolem. 

Odsunul jsem stůl a za ním opravdu byla ventilační šachta. Šrouby na ní byly už vyndány, takže do ní někdo lezl. Oddělal jsem jí a bylo tam már zaprášených věcí. Náhradní starý mobil, klíče, peníze a pár menších deníků. vytáhl jsem ty deníky a posadil se s nima na postel.

Otevřel jsem první a rychle ho prolítl očima. Byl nejstarší takže nic moc zajímavého v něm nebylo. byli v něm akorát popsány chvíle, které jsme spolu strávili. Rychle jsem ho odložil. Nepotřeboval jsem teď rozptylovat vzpomínkami. 

Otevřel jsem druhý. Byl na tom podobně až na to že se v něm už objevovala jeho holka. popisoval tam jak ji poznal, první rande, první pusa a první se-. Dobře tohle číst nepotřebuju.

Otevřel jsem tedy třetí a tedy i poslední. Nalistoval jsem konec. Nebyl ani v polovině deníku. Rychle jsem to prolétnul očima. Bingo. Psal tu o tom jak slyšel otce se hádat s matkou o...mně? O tom jak zjistil že nejsem jeho. O tom jak se otec naštval a vydal se zavraždit mého biologického otce. O tom jak mu otec vyhrožoval že zabije Lily (jeho holku) pokud něco řekne. Zřejmě zjistil že je slyšel. O tom jak ho nutil to prodávaní drog a přeprodávání různých jiných nelegálních věcí.

A pak jak ho donutil k sebevraždě. prý od oběda viděl a slyšel věci, které v domě nebyli. Zřejmě mu "otec" dal něco do pití. A on se z toho v tu chvíli zbláznil. 

Tohle jako důkaz stačilo. Měl jsem ještě větší vztek než předtím. Popadl jsem deník a vyrazil pryč z pokoje. cestou jsem potkal Minha jak si prohlížel nějakou fotku na stole.

,,Tohle-"

,,Jdeme" 

Nenechal jsem ho domluvit. Nechtěl jsem o tomhle místě ani o tom co se stalo mluvit. Nasedl jsem do auta a Minho za chvíli taky. 

,,Co se děje?"

Z tašky jsem vytáhl notebook a otevřel všechny složky, videa, zprávy a podal ho Minhovi.

,,Čti"

,,D-dobře"

,,Odvezte mě co nejrychleji domů. Hned!" Poručil jsem našemu řidiči.

,,Ano pane"

A s tímhle jsme se rozjeli pryč k domu mého "otce".