JAkprosté |Minsung

33.

Probral jsem se s bolestí hlavy. 

,,Sss..sakra" sykl jsem. Měl jsem pocit že se každou chvíli pozvracím.

,,Sungie!" uslyšel jsem Minhův hlas. Byl vystrašený, ale snažil se to schovat.

Chtěl jsem se rukama zapřít, abych se zvedl ze země, ale zjistil jsem, že to nejde. Něco mi je drželo u sebe. Pokusil jsem znova je dát od sebe, ale zase nic. Měl jsem je něčím svázané. 

Někdo mě popadl za lem trička a prudce mě zvedl do kleku. Porozhlédl jsem se kolem sebe. Vedle mě byl Minho a nějaký chlap ho držel. 

,,Už jsem se bál, že tě zabil" ozval se hlas přede mnou. Podíval jsem se a uviděl tam stát mého "otce". 

,,Jelikož nejsem úplný dement, jak si asi myslíš, tak vím s jakým cílem jsi tu"

,,A?" na nic víc jsem se nezmohl. Hlava se mi furt točila. 

,,Co kdybychom trochu obrátili karty?" 

Podíval jsem se na něj zmateně. Jak jako obrátili karty?

,,Řeknu to takhle dva z nás tří dnes odejdou domů po svých a jedeno z toho dle domu odveze pohřební služba. A vtipné na tom je, že já jsem ze hry. A ještě vtipnější je, že je na vás kdo odejde a koho odvezou" 

Na tváři se mu rozlil nechutný úsměv. Věděl jsem co tím myslí. Máme si vybrat koho zabije a kdo se s tím po zbytek života bude muset smiřovat.

,,Nevím co je na tom vtipný, ale zabi-"

,,Zabij mě!"

,,C-co? Ne! Minho drž hubu! Sakra Minho-" 

,,Tak se na sebe podívej. Jak si během chvilky dokázal spadnou až na úplný dno"

,,Ty drž hubu" osopil jsem se na něj ,,tak či tak ti tohle neprojde"

,,Myslíš? Já myslím, že mi to už prochází" s tím namířil zbraň na Minha.

,,Být tebou tak ho nechám, přece nechceš, aby tvoje "kariéra" skončila, nebo jo?"

,,Co tím myslíš?"

,,No mám kamaráda, který dokáže jedním kliknutím zničit celou tvoji doživotní práci. Stačí abych mu jenom řekl a bum, seš nic. " uchechtl jsem se. Chtěl jsem ho postrašit. Se Seungminem jsem se dopředu domluvil, ať zveřejní všechny podvody, dokumenty atd. Pravděpodobně touhle dobou už po něm jde FBI. 

,,Ty zmrde" 

S těmito slovy ke mě přišel a pistolí mě udeřil do obličeje. Odplivl jsem si na znamení že ještě pořád můžu.

,,Víš, představa toho, že bych střelil jeho" ukázal zbraní na Minha ,, a vidět jak trpíš je lákavá...... ale právě dost odolávám ti neprohnat hlavou celej svůj zásobník" sykl. Byl dost naštvaný, ale pořád chtěl pravděpodobně zastřelit Minha. A taky že jo. Namířil na něj a natáhl kohoutek. 

,,Máte poslední minutu si něco říct"

,,Sungie....já musel pro-" Minho začal.

,,Pozdě" přerušil jsem je. 

,,Co?" oba se na mě zmateně podívali. Nemůžu ho nechat zastřelit Minha, takže ho musím vyprovokovat ještě víc.

,,Víš, máš asi 5minut než sem vtrhne FBI a zatkne tě. Trochu jsem lhal, s tím kámošem jsem se domluvil dopředu na tom, až všechny důkazy, dokumenty a tak dál získá, ať je zveřejní. Takže máš 5, teď už asi jen 4 minuty" Prohodil jsem jakoby nic.

,,Ty malej spratku" 

A s tímhle vystřelil. Jednou. Po druhý. Po třetí. Po čtvrtý. Po pátý. Dokud nevystřílel celý zásobník. A s tím jak střílel, střelil omylem i chlapa-

-který mě držel.

Zlostně se na mě díval a zhluboka dýchal. Pozoroval jak se mi na oblečení tvoří červený flíčky, které se rychle zvětšují.

,,Jisungu!" Uslyšel jsem Minha, ale nijak to nevnímal. Nedokázal jsem udržet rovnováhu a tak jsem se svalil na bok.

,,S-sungie! Ne! C-cos to udělal! Ty kreténe!" 

Slyšel jsem Minha nadávat. Pokusil jsem se zaostřit. Viděl jsem Minha jak se snaží vykroutit tomu dementovi, co ho drží. Podíval jsem se mu do očí. Po tvářích se mu kutáleli slzy. Otec se mezitím otočil a zamířil ke stolu. 

Teď nebo nikdy.