JAkprosté |Minsung

29.

(18+)

Chvíli jsem přemýšlel jestli mu to říct nebo ne. Můžu to risknout a on řekne že mě taky miluje a budem pokračovat, nebo řekne že mě nemiluje a celý se to pokazí. Nebo nic neřeknu a zůstaneme při tomhle. Podle ticha co právě panovalo mezi námi šlo vyčíst že se to k ničemu neschyluje. Sakra. Já nevím. Začal jsem na prste odpočítávat. Mám, nemám, mám, nemám, mám...mám? Fajn tak jo. Bože.

,,Sungie?" podíval se na mě.

,,No já tě nemám rád jako rád...ale možná jako rád..jako víc rád...." Nic. Nekřičel. Nevyšiloval. Nic nenamítal, tak jsem pokračoval.

,,Mám tě asi víc rád..ne asi určitě...když tě postřelili...myslel jsem že umřeš..ani Chan nevěděl jestli to zváldneš...no a já věděl že bez tebe nechci být, nemohl jsem ani odejít, bál jsem se,, že kdyby jsi něco potřeboval a já tam neby,l tak bys, co já vím, mohl třeba umřít a já bych si to pak dával za vinu, že jsem tam nebyl a prostě já nevím jak to říct prostě tě miluju" vyklopil jsem to ze sebe tak rychle, že jsem už u konce neměl dech. Jisung trochu vykulil oči. Ale nevypadal že by mu to vadilo. 

,,Vážně?" šlo cítit že si není jistý.

,,Jo" vydechl jsem. Prosím ať se to nepokazí. Prosím. Prosím. Prosím. Pros-

,,Já tebe taky"

,,C-cože?"

,,Taky tě...miluju"

,,Ty nejsi naštvaný? Nevyšiluješ? Počkat co? T-ty mě máš taky... ty mě taky miluješ?" pokývl hlavou a trochu se usmál. On mě miluje. On mě miluje. On mě miluje! Na tváři se mi sám od sebe vytvořil úsměv a nemohl jsem přestat. Byl jsem hrozně rád. Vrhl jsem se na něj a objal ho.

,,Seš roztomilý"

,,Díky" odtrhl jsem se od něj a zadíval jsem se na něj. Dostal jsem se ještě víc do nálady. Někdo by řekl, že tohle veškerou náladu zkazilo, ale u mě to bylo naopak. 

,,To znamená že spolu chodíme?"

,,Jestli chceš" pokrčil rameny.

,,Chci" přikývl jsem a s tím jsem se na něj znovu vrhl, ale tentokrát na jeho rty. Po chvíli se odtrhl a zase mě povalil pod sebe.

,,Tady je někdo v náladě co?" 

Pokýval jsem hlavou.

,,Tak to aby jsme navázali tam kde jsme přestaly ne?" a s tím se mi vrhl na krk, kde začal tvořit značky. Jisung který před několika minutami zmizel byl zpátky. 

Jemně mě koukl na krk pod uchem. Tiše jsem zasténal. Na krku udělal ještě pár značek a pak začal postupovat dolů. Pak se vrátil nahoru mým rtům, mezitím mi sundal kalhoty i s trenkami a zahodil je někam do pryč. A zanedlouho následovalo i zbytek jeho oblečení. Dal přede mě prsty. Vzal jsem si je do pusy a začal nasliňovat. Po nějaké době mi dal znamení že to stačí a přesunul ruku dolu k mému vstupu. Pak se zastavil a podíval se na mě.

,,Věříš mi?" Pokývl jsem hlavou.

,,Prosím řekni to"

,,Tobě budu věřit vždycky" byl jsem nervózní nebudu lhát. On to zřejmě poznal.

,,Nemusíme jestli nechce-"

,,Ne dobrý"

,,Fakt?"

,,Jo"

,,Dobře kdyžtak řekni nebo mi poklepej na rameno nebo cokoli jo?" pokývl jsem hlavou.

,,Slova prosím"

,,Dobře" Chytil mě za ruku.

,,Kdyžtak ji mačkej jak moc chceš" pokývl jsem hlavou.

,,Teda dobře" 

Usmál se na mě. Ucítil jsem tlak. Nejdřív jenom jeden prst. Šel pomalu za což jsem mu byl vděčný. Překvapivě to zatím nebylo tak strašný.

,,Dobrý?" pokývl jsem hlavou. Sakra.

,,Jo dobrý" nesmím na to zapomínat. Chce abych mu to říkal. Bylo to hezký, chtěl mít jistotu. Nebylo to tak zlý, jen jsem se spíš bál a to to dělalo horší. 

,,Není to tak zlý"

,,Tak to je dobře" řekl a pousmál se. 

,,Můžu přidat druhý?"

,,Jo." Ucítil jsem větší nátlak. Ne že by to bylo nepříjemný, ale byl to zvláštní pocit.